Obecná část soukromého práva 1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
PRAKTICKÉ DŮSLEDKY ROZLIŠOVÁNÍ SOUKROMÉHO A VEŘEJNÉHO PRÁVA
Zejm. pro stanovení pravomoci orgánů veřejné moci (zejm. soudů)
Pravomoc rozhodovat soukromoprávní věci (záležitosti) mají primárně soudy
Veřejnoprávní věci rozhodují orgány veřejné správy (kromě trestních věcí, tam jsou to rovněž soudy)
§ 1 ODST. 1 DRUHÁ VĚTA OZ
Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného
Nejde o nezávislost soukromého práva na právu veřejném (a naopak) – soukr. a veř. právo sice tvoří relativně svébytné části právního řádu; existují však mezi nimi četné styčné plochy
Projevy § 1 odst. 1 druhá věta: např. porušení veřejnoprávní normy nemusí mít nutně za následek rozpor v soukromém právu (uzavření kupní smlouvy, která porušuje určitý veřejnoprávní zákaz)
Vylučuje paušální podřízenost soukromého práva vůči veřejnému
Předpoklady aplikace soukromého práva mají být primárně hledány v právu soukromém
Nikoli pouze mechanické působení veřejnoprávních norem do soukromoprávní regulace, vždy by se měl zkoumat smysl a účel právní normy – proč je zakázáno stát na určitém místě…
Mnoho soukromoprávních jednání může mít veřejnoprávní důsledky (např. daňové nebo poplatkové)
PŘEHLED VÝVOJE SOUKROMÉHO PRÁVA OD ROKU 1811
OZO 1811
(Vše)obecný zákoník občanský (OZO), něm. Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie (ABGB)
Vyhlášen 1. 6. 1811 patentem císaře Františka I. (č. 946 Sb. z. s.)
Skládá se z úvodu a 3 dílů (1502 ustanovení)
Připravován cca 50 let (s přestávkami)
Platný pro všechny země rakouského císařství, s výjimkou zemí Koruny uherské
V českých zemích platil do 31. 12. 1950, resp. v malé části (služební smlouva) do r. 1965
Vycházel z tradic římského práva, především však zohledňoval koncepci tzv. přirozeného práva
v Rakousku platný dodnes (s řadou změn)
1918–1937
28. 10. 1918 – okamžité převzetí rakousko-uherského právního řádu na území ČSR (zákon č. 11/1918 Sb., tzv. recepční norma)
Od tohoto roku se datuje moderní vývoj práva
Problém tzv. právního dualismu v Československu
Čechy – platilo rakouské OZO
Slovensko – maďarské středověké zvykové právo Opus Tripartitum (vznik 1500-1514); autor: Štěpán z Vrbovce (Verböczy István)
Období 1. republiky: pokusy o unifikaci (snaha sjednotit právní řád na celém území ČSR) a rekodifikaci občanského práva
1920-1923: ustaveno 5 tzv. subkomisí pro různé části obč. práva
úkol: modernizace OZO a jeho přizpůsobení novým sociálním a hospodářským poměrům v ČSR
1926-1931: kompilace a revize výsledků prací 5 subkomisí ze strany tzv. superrevizní komise
1931: 1. oficiální návrh nového kodexu
1934-1935: proces projednání návrhu s oponentními místy