Obecná část soukromého práva 1

• Po roce 1990: snahy o přizpůsobení tržnímu hospodářství – opakované novelizace (částečně koncepční změny, nové instituty, terminologie)

• Tzv. velká novela (zákon č. 509/1991 Sb.) – východiskem OZ 1950

• Stále však jen provizorní řešení (legislativní torzo)

OZ 2012 (TZV. NOZ)

• 90. léta 20. stol.: stálá komise Ministerstva spravedlnosti pro rekodifikaci soukromého práva

• 2000 – prof. Karel Eliáš (PF Plzeň) a doc. Michaela Zuklínová (PF Praha) pověřeni přípravou věcného záměru OZ

• 4/2001: Schválení věcného záměru vládou ČR

• 5/2005: První oficiální verze plného znění OZ; zahájení veřejné diskuse

• 5/2007: Druhá oficiální verze plného znění OZ

• 7/2007-3/2008: Projednání návrhu OZ v tzv. minitýmech (OZ rozdělen na 10 oblastí); tzv. neformální připomínkové řízení

• 6/2008: Rozeslání návrhu do 1. připomínkové řízení

• 11/2008: Jazykový posudek návrhu OZ

• 1-4/2009: Projednání návrhu ze strany LRV, schválení návrhu, postoupení do PS

• léto 2010: Parlamentní volby; nová diskuse o návrhu OZ

• 12/2010: Rozeslání návrhu do 2. připomínkového řízení

• 2-4/2011: Vypořádání připomínek (cca 2500 připomínek, z toho cca 1300 zásadních)

• 4/2011: Předložení návrhu LRV

• 5/2011: Schválení návrhu vládou ČR, postoupení do PS

• 6-11/2011: Schválení návrhu PS v 1. a 3. čtení

• 1/2012: Projednání návrhu Senátem bez přijetí jakéhokoli usnesení

• 20. 2. 2012: Zákon podepsán prezidentem

• 22. 3. 2012: Publikace ve sbírce zákonů (zákon č. 89/2012 Sb.)

• 1. 1. 2014: Účinnost

Přednáška č. 2

PRAMENY, MEZINÁRODNÍ A KOMUNITÁRNÍ KONTEXT SOUKROMÉHO PRÁVA

Různá pojetí pramene práva

• v materiálním smyslu: skutečnosti determinující obsah právních norem (skutečnosti, které nutí stát k jisté úpravě vztahů; např. společenské či hospodářské poměry, ale i tradice, zvyklosti, ekonomická a kulturní úroveň apod.)

• ve formálním smyslu: státem uznané formy, které obsahují právní normy („vnější forma“ právních norem), to, co známe jako právní předpisy, zdroje vysvětlující právo

• ve smyslu gnozeologickém: pramenem je vše, z čeho poznáváme právo (např. učebnice, resp. odborná literatura obecně atd.)

Konkrétní podoba PP se liší dle právní kultury, ale i mezi jednotlivými právními řády v téže právní kultuře (např. obyčej)

ZÁKLADNÍ PRAMENY PRÁVA VE FORMÁLNÍM SMYSLU

• právní předpis (obecně závazný normativní právní akt) – nejdůležitější, rozhodnutí orgánu veřejné moci, které obsahuje právní normy obecné povahy a vztahuje se na skupinu případů stejného druhu a na předem neurčený počet subjektů

• soudní precedens (obecně uznávaný individuální právní akt) – druh judikátu, který je prvním řešením daného případu, dosud právem neupraveného, závazným pro obdobné případy v budoucnosti

• právní obyčej – nejstarší pramen práva, pravidlo vzniklé spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností a státem

• normativní právní smlouva – druh smlouvy obsahující právní normy jako obecně závazná pravidla chování (např. mezinárodní smlouvy či kolektivní smlouvy v českém pracovním právu)