Obecná část soukromého práva 1

VÝKLAD PRÁVA – ÚVOD

• Výklad (interpretace) – přiřazování smyslu určitým znakům, postup při odstraňování nějakých nejasností

  • Cíl výkladu: zjištění smyslu něčeho (právní normy)

  • Výsledek: odstranění pochybností o zjišťovaném (právu); ptáme se na otázku quid iuris? (Co je po právu? Co platí jako právo?) – zjištění smyslu toho konkrétního slova, termínu, ustanovení, kam ten právní předpis směřuje

  • Odlišný postup při výkladu práva (právních norem, vykládáme, co řekl zákonodárce v tom daném předpise) a právního jednání (smluv, popř. jednostranných PJ, to, co strany chtěly) -> Metody právního jednání jsou odlišné od metod výkladu právních norem

• Nutnost výkladu práva (resp. právní normy)? Důvody?

  • Neurčitost a nejasnost jazyka, resp. neschopnost jazyka postihnout všechny zamýšlené skutečnosti (vč. právního jazyka a legálních definic)

    • Pozn.: jazyk – v podobě právního předpisu – jako nedokonalý komunikátor právní normy, resp. obecně komunikátor jakýchkoli informací (srov. i jiné komunikátory – např. dopravní značky, barvy)

• Rozpory v právním řádu (v právním přepisu)

  • Logické rozpory – není možné udržet stejnou terminologii

  • Nejednotná terminologie

  • Hodnotové rozpory – zákonodárce má sledovat nějaké hodnoty a sdílet je pro všechny situace

• Obsahově neurčité právní principy (srov. např. § 6, 7, 8) – poctivost, dobrá víra, zneužití práva

• Možnost diskrece (uvážení) orgánu aplikujícího právo (§1028 – soud musí rozhodnout podle slušného uvážení)

VÝCHODISKO: PRÁVO NENÍ TEXT PRÁVNÍHO PŘEDPISU!

• „(…) naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako je logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ (Nález ÚS ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97)

• Výklad je pouze prvotní přiblížení

PŘÍKLADY

• § 506: Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (…) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

• Problematické body pravidla:

  • Co to je „pozemek“?

  • Kam až sahá „prostor nad povrchem a pod povrchem pozemku“?

  • Co to je „stavba“?

  • Která stavba je „dočasná“?

  • Co to je „jiné zařízení“?

  • Aplikuje se norma, pokud je něco upevněno nikoli „ve zdech“ stavby, nýbrž např. ve střeše? Co když stavba nemá zdi (střecha na kůlech)?