Zaklady ekologie

- 

Primárním cílem ekologie společenstev je odhalování obecných vzorů a zákonitostí v 
kolektivních i emergentních vlastnostech, takových, která by univerzálně platila, byť by 
se jednotlivá společenstva ve své druhové skladbě všemožně lišila.  

- 

Ekologie společenstev se zabývá tím, jak jsou jednotlivá společenstva v přírodě rozšířena, jak 
vznikla, jak se vyvíjela, jakou roli při jejich trvání či zániku hrají biotické vztahy a jakou 
fyzikálně-chemické parametry jejich prostředí, popisuje strukturu společenstev… 

- 

…a stejně jako u všech ostatních věd docházelo během historie její existence ke změně 
paradigmat – především v nahlížení na společenstvo jako takové: 

o

  Dva názorové proudy ve studiu společenstev: 

a) společenstva jsou vysoce organizovaná propojená řadou vazeb – „community“ 
(“botanický přístup”) – Jared M. Diamond (Kalifornská Univerzita)  
 
b) soubory druhů náhodou se vyskytující na daném stanovišti – „assemblage“  
(“zoologický přistup”) – Dan S. Simberloff (Floridská Univerzita) vychází z 
představy Clementse („superorganismus“; uzavřená společenstva) x Gleasona 
(individualistické pojetí – otevřená společenstva, přítomnost druhů je dána jejich 
podobnými nároky, ale do značné míry taky náhodou) 

Ekoton – hranice mezi společenstvy 

- 

Zóna s rychlou „výměnou druhů“ podél gradientu prostředí. 

- 

Společenstva přirozená – zpravidla pozvolnější výmena druhů 

- 

Antropogenní, uměle udržovaná společenstva – ostrý přechod  

- 

Ekotonální efekt – větší počet druhů v ekotonu dvou prostředí, než v každém z nich (louka-
les) 

- 

Typy hranic: ostré, pozvolné, mozaikovité 

41 

Fragmentace stanovišť a ekotonová dynamika 

- 

Závislost mezi růstem délky ekotonu a snižováním plochy stanoviště při fragmentaci je 
exponenciální