4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

Obr. 4.3.- 9. 
 
Spektrální  čáry  nejjednoduššího  atomu,  atomu  vodíku  byly  pojmenovány  pro  n  =  1 
Lymanova série (série patří do ultrafialové oblasti), n = 2 Balmerova série (leží ve viditelné 
oblasti  a  do  ultrafialové  spadá  pouze  její  hrana),  n  =  3 

Paschenova  série  (leží 

v infračerveném oboru spektra), n = 4 

Brackettova série (leží rovněž v infračerveném oboru 

spektra), n = 5 

Pfundova série. 

591 

Podle klasické Rutherfordovy teorie nebylo diskrétní kvantování „různorodé“ energie atomu  
vysvětlitelné. Myšlenku modelu atomu v návaznosti na poznatky spektrální analýzy realizoval 
v souladu  s kvantovou  fyzikou  až  Bohr,  a  to  v postulátech  o  stacionárních  stavech  atomu  a 
vzniku  fotonu  při  změně  stacionárního  stavu.    Podle 

Bohrovy  teorie  je  energie  En  atomu 

vodíku v tzv. stacionárním (časově neproměnném) stavu funkcí hlavního kvantového čísla n a 
určité minimální – 

základní energie 

 E1 = -13,53eV 

         4.3.- 7. 

2

1

2

2

2

0

2

4

1

1

.

8

n

E

E

n

R

E

n

h

e

m

E

n

n

e

n

−

=

⇒

−

=

⇒

−

=

ε

, 

         4.3.- 8. 

kde  R  je  Rydbergova  konstanta,  me  hmotnost  elektronu,  e  náboj  elektronu,  h  Planckova 
konstanta, 

ε

0 permitivita vakua. 

Je-li hlavní kvantové číslo n > 1, atom se dostává do 

vzbuzeného (excitovaného) stavu. Při 

přechodu  atomu  z  excitovaného  stavu  do  stavu  s  nižší  energií  (např.  základního  stavu) 
dochází k vyzáření diference této energie ve formě