4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

nedostatky  z pohledu  klasické  elektrodynamiky.  Elektron, 

který se pohybuje kolem jádra, musí vysílat elektromagnetické záření. Emisí energie by však 

590 

svou  vlastní  energii  ztrácel  a  přibližoval  by  se  k jádru.  V  důsledku  přitažlivosti  kritikové 
tohoto názoru dokonce hovořili o možné anihilaci (zániku) hmoty. Navíc záření takto vysílané 
by mělo vykazovat spojité spektrum a toto rovněž pozorováno nebylo.  
Složení  megafyzikálních  objektů  (hvězd),  ale  i  mikrofyzikálních  objektů  (atomů)  relativně 
dobře  poznáváme  prostřednictvím 

spektrální  analýzy.  Balmer  a  Rydberg  nezávisle  na 

Rutherfordově problematice zkoumali 

spektrum atomu vodíku a odvodili vztah pro výpočet 

frekvence  elektromagnetického  vlnění  jednotlivých,  navzájem  „různých“  -  diskrétních 
spektrálních  čar.  Určili  závislost  mezi  frekvencí  elektromagnetického  vlnění    f    jednotlivých 
spektrálních čar,  kvantovými čísly a konstantou úměrnosti, tzv. konstantou Rydbergovou 

−

=

2

2

1

1

m

n

R

f

. 

       4.3.- 5. 

2

0

2

4

8

ε

h

e

m

R

e

−

=

       4.3.- 6. 

Přičemž  R  je  Rydbergova  konstanta,  kterou  lze  vyhodnotit  pomocí  konstant  jiných,  a  to    me 
hmotnosti elektronu, e náboje elektronu, h Planckovy konstanty, 

ε

0 permitivity vakua. 

 
Zjistili,  že  spektrální  čáry,  jejichž  frekvence  odpovídají  stejné  hodnotě  hlavního  kvantového 
čísla  n,  jsou  čarami  téže  tzv.  spektrální  série.  Hranu  této  série  pak  tvoří  spektrální  čára 
s maximální frekvencí a s nekonečně velkou hodnotou magnetického kvantového čísla m (obr. 
4.3.- 9.).