4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

α  

zářením  z  radioaktivního  zdroje.  Věděl,  že  užité 
částice 

α    nesou  kladný  náboj  a  při  experimentu 

pozoroval,  že  většina  těchto  částic  prochází  fólií 
takřka  beze  změny  směru.  Některé  z částic  se  však 
překvapivě odchýlily a jiné se dokonce vracely zpět 
(obr.4.3.- 8.).  

 
Obr. 4.3.- 8. 
 
Rutherford tedy vydedukoval, že atom je jako celek relativně snadno prostupný (hmota v něm 
je  rozprostřena  diskrétně)  a  že  odchylky  mohou  být  zapříčiněny  logicky  pouze  odpudivým 
působením rovněž kladného náboje, který je představován hmotou v malém prostoru ve středu 
atomu.  Vytvořil  tak  v analogii  se  stavbou  planetárního  systému 

první,  planetární  model 

atomu  s  jádrem  o  průměru  řádově  10

-14 až 10-15 m, ve kterém je soustředěna téměř veškerá 

hmotnost  atomu.  Obdobně  jako  je  veškerá  (asi  99%)  hmotnost  naší  soustavy  soustředěna  ve 
Slunci. Určil, že atom ohraničuje elektronový obal o průměru řádově 10

-10m. Rovněž stanovil, 

že jádro nese kladný náboj +Ze, obal stejně velký, ale záporný náboj –Ze a objasnil tak, proč 
je  atom  jako  celek  elektricky  neutrální.  Atom  tak  byl  poprvé  chápán  rovněž  jako  soustava 
pohybujících se nábojů v elektronovém obalu. 

Planetární  předpoklad  pohybu  elektronů  kolem  jádra  Rutherford  vyslovil  jako  důvod,  proč 
mohou  elektrony  vázaně  existovat  v určitých  relativně  obrovských  vzdálenostech  od  jádra. 
Model  však  vykazoval  závažné