4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

elipticky polarizované.  

 
K polarizaci  světla  se  v  technické  praxi  nejčastěji  užívají  speciální

  polarizační  filtry  – 

polaroidy. Polaroid je v podstatě vrstvou ze speciálního plastického materiálu, ve kterém jsou 
rozptýleny  mikroskopické  krystalky  dvojlomného  herapatitu  tak,  že  osy  krystalků  jsou 
navzájem  rovnoběžné  (herapatit  je  chemicky  viděno  dvojlomnou  směsí  síranu  chininu, 
kyseliny sírové, jodovodíkové a jódu; popř. může jít i o jiné dlouhé molekuly). 

Každému  filtru  lze  přisoudit  směr  polarizace,  podél  kterého  bude  procházet  složka  intenzity 
elektrického  pole.  Složka  intenzity  elektrického  pole  rovnoběžná  se  směrem  polarizace 
prochází polarizačním filtrem, složka k ní kolmá je zcela pohlcena. Takže světlo vycházející 
z filtru bude mít pouze složku rovnoběžnou se směrem polarizace filtru, bude tedy v tomto a 
v žádném  jiném  směru  polarizováno.  Takové  filtry  máme  k dispozici  dva,  jeden  slouží  jako 
polarizátor a druhý jako analyzátor. Roviny obou filtrů jsou rovnoběžné. 

Paprsek  nepolarizovaného  světla  (obr.  4.4.-  29.)  vchází  do  polarizátoru

a  mění  se  v lineárně 

polarizované světlo, které vchází do analyzátoru. Pokud jsou spolu osy krystalků herapatitu v 
polarizátoru  i  v  analyzátoru  rovnoběžné  –  tj.  osy  propustnosti  jsou  rovnoběžně  -  obr.  ad  b), 

637 

vidíme úplně polarizované světlo jako procházející v určité maximální intenzitě. Když rovinu 
filtru analyzátoru vůči rovině filtru polarizátoru stočíme o 90