Teorie obvodu II (TOII)

- tomu odpovídá asymptota  

   modulu přenosu AP1 = 0 

ϕ(s) ≅ - arg(1+j0)  = 0°  - tomu odpovídá asymptota  

   fáze přenosu Aϕ1 = 0° 

Pro s 

>> 1  je  

PUdB(s) ≅ - 10 log s2 = - 20 log s 

- asymptota AP2 

ϕ(s) ≅ - arg(js)  = -90°   

- asymptota Aϕ2 = -90° 

           0,1             1               10             102 

PUdB(s) 
[dB] 

     0 

  -10 

  -20 

ϕ(s) 
[ °] 

      0 

 -45 

90

s 

s 

-3 dB 

AP1

AP2 (-20 dB/dek) 

Aϕ1 

Aϕ2

Aϕ3

Obr. 12

 Bodeho charakteristiky integračního  článku RC; plně - skutečný průb

čerchovaně - asymptoty 

ěh; 

5. Fázorové čáry 

105 

Asymptoty modulu přenosu AP1 a AP2 se protínají právě v bodě  s = 1. Chyba "asymptotického 
průběhu" - asymptotické charakteristiky - proti skutečnému průběhu je zde právě 3 dB. Asymptota 
AP2 prochází bodem s = 1 a má strmost (sklon) - 20 dB na dekádu   (- 20 dB/dek), protože 
desetinásobnému zvětšení parametru odpovídá pokles modulu o 20 dB. 

Asymptota Aϕ1 = 0° platí pro s < 0,1, asymptota Aϕ2 = -90° pro s > 10. Proložíme-li asymptotu Aϕ3 
body (s = 0,1; 

ϕ = 0°), (s = 1; ϕ = - 45°) a (s = 10; ϕ = - 90°), je největší odchylka (chyba) 

asymptotické charakteristiky proti skutečnému průběhu - obr.12 - právě pro s = 0,1 a  s = 10, a to 
Δ

ϕmax = arctg(0,1) ≅ 0,1 rad  (5,7°). 

Obecně jsou kmitočtové charakteristiky obvodů se soustředěnými parametry popsány racionální 
lomenou funkcí