Vypracovane-otazky-ke-zkousce

· Chemokiny – působí při chemotaxi nebo zánětu (kupř. IL-8). Jsou to multipotentní cytokiny, které lokalizují nebo podporují zánětlivou reakci navozením chemotaxe (přitahováním zánětlivých buněk do místa afekce) a především aktivací zánětlivých buněk v postiženém místě; jsou též nezbytnými mediátory pro normální migraci leukocytů.

· Faktory stimulující kolonie (CSF) – ovlivňují růst a množení určitých typů progenitorových buněk Kupř. G-CSF je faktor stimulující kolonie progenitorových buněk granulocytů k proliferaci a diferenciaci; M-CSF ovlivňuje proliferaci a diferenciaci kmenových buněk na makrofágy, a především diferenciaci na monocyty; GM-CSF je odpovědný za růst a vývoj progenitorů jak granulocytů, tak makrofágů.

· Tumor-nekrotizující faktory (TNF) – jsou odvozeny od makrofágů, mají antitumorovou aktivitu. Rodina TNF se skládá ze dvou molekulových jedinců, TNFa a TNFb. TNFa navozuje expresi jiných autokrinních růstových faktorů, zvyšuje odpovídavost buněk na růstové faktory a indukuje signální dráhy, které vedou k proliferaci. Kromě toho navozuje expresi řady proto-onkogenů v jádřě, stejně jako jiných interleukinů. TNFb je charakterizován schopností ničit řadu různých typů buněk anebo indukovat u jiných terminální diferenciaci. Indukce TNFb má za následek zvýšení IL-2 a interakci antigenu s receptory na T-buňkách.

Podle hlavního účinku možno cytokiny klasifikovat do 4 velkých skupin:

(a) Prozánětlivé cytokinyPatří sem TNF, IL-1, IL-6. Jsou hlavními molekulami, které navozují a posilují každou zánětlivou odpověď. Jsou secernovány většinou buněk, a to už v počáteční fázi zánětu. Jejich účinek spočívá ve změnách v místě postižení: mobilizace buněk prezentujících antigen, aktivace endotelových buněk k expresi adhezních molekul. To se projeví vývojem a pomnožením zánětlivých buněk (leukocytů a monocyto/ makro-fágů). IL-1 a TNF také působí systémově a vedou k navození reakce akutní fáze, včetně vzniku horečky.

(b) ChemokinyIL-8 je prototypem, má chemoatrakční účinek pro všechny známé migrující imunokompetentní buňky, IL-16 navozuje migraci u T-lymfocytů (CD4+), též u monocytů a eosinofilů; IL-3 je chemoatraktantem pro eosinofily. Chemokiny vytvářejí jakousi síť nad endotelovými buňkami a jsou potřebné pro vznik adhezních molekul na povrchu leukocytů; vytvářejí též chemotaktický gradient pro pohyb zánětlivých buněk.

(c) Cytokiny pro hematopoezuFaktory stimulující kolonie (G-CSF, M-CSF, MG-CSF) a některé cytokiny (jako IL-3) hrají klíčovou úlohu pro vývoj zánětlivých buněk z progenitorů v kostní dřeni.; některé cytokiny indukují též specifickou diferenciaci z hematopoetických kmenových buněk.

(d) Imunomodulační cytokinyPatří k nim především IL-2, IL-4, IL-5, IFNg a další. Jsou důležité zejména pro rozvoj T- a B-buněk po stimulaci. Navozují jak aktivaci, stejně jako určují typ imunitní odpovědi. Cytokiny secernované TH-lymfocyty (CD4+) je možno rozdělit do 2 velkých skupin: (1) typ T1 a (2) typ T2. První typ (T1), produkovaný TH1-lymfocyty, hraje úlohu v celulární imunitě (patří sem IL-2, IL-12 a IFNg); typ T2 (Patří sem IL-4, IL-5, IL-10 a IL-15), produkovaný TH2-lymfocyty, má značný význam v humorální imunitě.