Vypracovane-otazky-ke-zkousce

CytokinyCytokiny jsou početnou, ale jedinečnou skupinou proteinových mediátorů, které jsou secernovány většinou T-lymfocyty (CD4+) a makrofágy, ale též jinými buňkami. Cytokiny produkované leukocyty se nazývají interleukiny (leukocyty se jimi ovlivňují navzájem), z lymfocytů jsou secernovány lymfokiny a z makrofágů a monocytů monokiny. Cytokiny hrají důležitou úlohu při aktivaci efektorové fáze vrozené i specifické imunity. Kontrolují vývoj a funkci buněk imunitního systému, stejně tak i jiných buněk. Jsou významnými molekulami, které mohou ovlivňovat proliferaci, diferenciaci a migraci buněk. Podobně jako hormony začínají realizovat své funkce vazbou na specifiké receptory, které jsou na buněčných membránách cílových buněk. Na rozdíl od hormonů jsou cytokiny produkovány nikoliv v žlazových útvarech, ale různými jednotlivými buňkami, a především působí lokálně: parakrinně nebo autokrinně, nikoliv jako hormony endokrinně. Cytokiny mají pleiotropní účinek (jeden cytokin má více efektů); působí i redundantně (více cytokinů má stejný účinek) a někdy též antagonisticky (jeden cytokin inhibuje jiné).

Jejich aktivitu lze rozdělit do pěti větších okruhů:- vývoj humorální a buněčné imunitní odpovědi, - navození zánětlivé reakce, - regulace hematopoeze, - kontrola buněčné proliferace a diferenciace, - indukce hojení poranění.

Účinek jednotlivých cytokinů je dosti obtížné předpovědět; nevykonávají jej sami ale spolu s jinými cytokiny nebo dalšími molekulami, a to jak synergicky tak antagonisticky. Cytokiny obvykle startují kaskádu produkce dalších cytokinů, v které následující cytokin může ovlivnit předcházející. Cytokiny sice nemají samy antigenovou specifitu, ale cytokinové receptory, které jsou exprimovány na povrchu buněk, které byly předtím aktivovány antigenem, realizují antigen-specifickou imunitní odpověď. Cytokiny secernované primárně z leukocytů stimulují humorální a celulární imunitní odpověď, stejně jako aktivaci fagocytů. Některé cytokiny jsou exprimovány na povrchu buněk, jiné mohou být skladovány v extracelulární matrix. Jsou většinou produkovány po velmi krátké období po aktivaci buňky při imunitní nebo zánětlivé odpovědi.

Z historického hlediska mohou být cytokiny rozděleny podle jejich hlavního účinku do pěti tříd:

· Interleukiny (IL-1 až IL-18) – regulují interakci mezi leukocyty; některé jsou růstovými faktory zaměřené na hematopoetické buňky.

· Interferony (a, b, g, w) – jsou produkovány jako odpověď na virovou infekci; jsou však i potentními imunomodulátory; mohou podporovat anebo tlumit tvorbu protilátek z aktivovaných B-lymfocytů, dále mohou aktivovat makrofágy, NK-buňky a T-lymfocyty. Mají též přímou antiproliferační aktivitu a jsou cytostatické nebo cytotoxické vůči různým typům nádorových buněk.