MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

mzdy rostou pomaleji, než roste míra inflace. A jsou ochotni nabízet více práce.  

Dlouhodobě si to ale uvědomí a požadují kompenzaci reálných w a růst nominálních w, který 

zajistí stabilní vývoj reálných w. Růst N firem v podobě vyšších nominálních w vrací eko zpět na 
potenciál a na u*.  

-  spojením krátk.Phillipsových křivek a u* dostaneme dlouhodobou Phillipsovu křivku 

(vertikála)  

-  rozdíl mezi krátkodobou a dl. Phillipsovou křivkou plyne ze vztahu mezi skutečnou a 

očekávanou mírou inflace (poloha krátkodobé Ph.křivky SPC je dána mírou očekávané 
inflace, které se ale může lišit od skutečné míry inflace. Zatímco dl.Ph.křivka je spojena se 
stabilní mírou inflace, a proto je skutečná rovna očekávané míře inflace)  

-  V dlouhém období neexistuje substituční vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti, 

tempo růstu inflace se nemění, je určena jen inflačním očekáváním a je setrvačná → proto 
byla přirozená míra nezaměstnanosti označena jako míra nezaměstnanosti, která 
neakceleruje inflaci (NAIRU).   

-  krátkodobá Ph.křivka je vztahem mezi mírou inflace a nezaměstnanosti. Pokles 

skutečné míry nezaměstnanosti pod přirozenou vede k růstu skutečné míry inflace.  

87 

Racionální očekávání  

-  subjekty sbírají info a chovají se racionálně, nedocházelo by ani ke krátkodobým odchylkám 

skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené míry, pokud CB provede expanzivní měnovou 
politiku a zvýší AD, subjekty přizpůsobí očekávání, že vzroste míra inflace  

-  reálná Y a míra nezaměstnanosti se nezmění, jen dojde k rychlému růstu skutečné a očekávané 

míry inflace.  

   
Graf:  
-  V případě racionálního očekávání neexistuje 

krátkodobá Phillipsova křivka, je totiž stejná 
jako dlouhodobá, tj. není substituční vztah mezi 
inflací a nezaměstnaností, inflační očekávání jsou 
tvořena adaptivně πe

t = πt – 1  

-  budou-li infl.očekávání tvořena racionálně, potom