7b._Case_Olympus

K  růstu  spekulační  bubliny  navíc  značně  přispěla  praktika  zvaná  „zaiteku“  (anglicky  zaitech)  volně 
přeložitelná  jako  finanční  technika,  kdy  se  spekulace  stala  součástí  podnikání  i  nefinančních 
japonských  společností.  Velké  korporace,  které  se  dostaly  k nízkoúročenému  kapitálu, jej  nepoužily 
jen  k investicím,  ale  z velké  části  jej  půjčovaly  dál.  Výnosy  z této  spekulativní  praktiky  pak 
vykazovaly  jako  zisk,  což  přilákalo  zájemce  o  koupi  firemních  akcií,  které  přinesly  další  kapitál  a 
řetězově vedly k rozšíření této pochybné činnosti. Odhaduje se, že na konci 80. let neuvěřitelných 40 
až 50 % veškerých vykazovaných zisků japonských největších korporací pocházelo právě z praktiky 
zaitech.     

Během 80. let tehdejší generální ředitel a prezident Olympus Corporation Toshiro Shimoyama musel 
řešit,  jak  si  poradit  s hlubokým  propadem  tržeb  vyvolaným  prudkým  zhodnocením  jenu.  Jelikož  je 
Japonsko  historicky  silně  proexportní  země,  posílení  domácí  měny  oslabuje  konkurenceschopnost 
místních  firem.  Shimoyama  se  uchýlil  k praktice  zaitechu  podobně  jako  většina  japonských  firem  a 
pověřil  vedoucího  účetního  oddělení  Hideu  Yamadu,  aby  spolu  s vedoucím  investičního  oddělení 
Hisashi  Morim  investovali  do  domácích  a  zahraničních  dluhopisů,  trustových  fondů  a  jiných 
finančních  instrumentů.  Podle  očekávání  tyto  spekulativní  aktivity  výrazně  posílily  ziskovost 
společnosti  a  oba  dva  aktéři  byli  povýšeni  do  vrcholových  pozic  managementu.  Jejich  investiční 
skupina se během příštích deseti let rozrostla na více jak trojnásobek.