7b._Case_Olympus

Po  odchodu  prezidenta  Shimoyami  se  řízení  ujali  postupně  Masatoshi  Kishimoto  (1993-2001)  a 
Tsuyoshi  Kikukawa  (2001-2011).  Ukázalo  se,  že  oba  o  plánu  Tobashi  věděli.  Kishimoto  instruoval 
Yamadu  s Morim,  aby  věc  dále  tajili.  To  se  jim  úspěšně  dařilo,  díky  jejich  bohaté  znalosti  a 
zkušenostem finančního managementu.  

Orgány a rada ředitelů 

Před  odhalením  skandálu  sedělo  v  radě  ředitelů  Olympusu  15  ředitelů.  Kikukawa  zastával  pozice 
předsedy  a  generálního  ředitele,  Woodford  pozici  prezidenta  a  provozního  ředitele  a  pozici  ředitele 
zastával také nám již známý aktér Mori. V radě ředitelů také seděli tři nezávislí ředitelé. Na poměry 
tehdejšího  systému  správy  společností  jde  o  nadprůměrný  počet.  Obchodní  zákoník  totiž  neurčoval 
minimální počet nezávislých ředitelů, a tak drtivá japonských společností měla v radě ředitelů pouze 
interní  členy,  kteří  se  na  pozici  dostali  skrze  celoživotní  práci  u  dané  společnosti.  Jedinou  osobou 
v radě, která rozuměla financím a účetnictví, byl sám Mori.  

Mimo radu ředitelů do roku 2001 fungoval manažerský výbor a rada výkonných ředitelů. Manažerský 
výbor se skládal ze všech členů rady ředitelů a komise pro audit. Účelem tohoto orgánu bylo zkoumat 
návrhy, které byly překládány radě výkonných ředitelů. Rada výkonných ředitelů se skládala z osob 
výše postavených, než kteří seděli v radě ředitelů. Měla hlavní rozhodovací pravomoc o každodenních 
aktivitách Olympusu a rada ředitelů i manažerský výbor tak byly de fakto pod ní. V roce 2001 však 
oba výše popsané orgány  zanikly a byl zformován  výbor pro manažerskou implementaci, který měl 
v průměru  7  až  8  členů.  Těmi  byly  předseda  rady  ředitelů,  prezident,  viceprezident,  prezidenti 
dceřiných  společností  či  centrální  manažeři.  Cílem  výboru  bylo  především  oddělení  rozhodování  o 
každodenní činnosti podniku od jednání rady ředitelů.