7b._Case_Olympus

30. listopadu Woodford rezignoval z rady ředitelů Olympusu a začal volat o svolání mimořádné valné 
hromady,  kde  by  se  jednalo  o  reformaci  rady  ředitelů  a  restrukturalizaci  managementu.  Tři  hlavní 
aktéři celé účetní machinace sice rezignovali, ale zbytek ředitelů a managementu zůstal sedět na svých 
místech. 

Ukázalo  se,  že  nepůjde  o Woodfordovo  vítězné tažení  zpět  do  čela  společnosti, jak  si  představoval. 
Narazil totiž  na  kulturní  bariéru,  která se  ukázala  být  stále  stejně silným  faktorem  jako  v minulosti.  
Vlastnická struktura Olympusu, jak jsme již zmínili, byla značně rozdrobená, kdy téměř 50 % akcií 
vlastnily  tuzemské  finanční  instituce  a  28  %  zahraniční  institucionální  investoři.  Woodfordovi  se 
nepodařilo  přesvědčit  ani  jednoho  z velkých  tuzemských  vlastníků.  Z hlavní  části  tento  výsledek 
vychází právě z lokálních obchodních praktik, kdy  velcí institucionální investoři běžně obchodují se 
společnostmi,  jejichž  akcie  vlastní  a  jsou  propojeni  majetkově  skrze  keiretsu.  Proto  jsou  velmi 
zdrženliví  v aktivním  prosazování  svých  zájmů,  aby  nepoškodili  dlouholeté  vřelé  vztahy.  6.  ledna 
2012 Woodford uznal porážku.  

Po  ohlášení  účetních  machinací  a  propuštění  z dlouholetého  působení  v Olympusu  byl  ve  Velké 
Británii  oceněn  nezávisle  třemi  novinami  –  The  Sunday  Times,  The  Indepedent  a  The  Sun  jako 
Byznysman roku 2011 a mimo jiné v březnu 2012 obdržel prestižní cenu FT/ArcelorMittal Boldness 
in Business jako Osobnost roku.