Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Teoretickým základem mechanoskopie je zjištění, že nemohou existovat nástroje, které by měly zcela hladký povrch a dále i to, že nemohou existovat dva nástroje, jejichž nerovnosti povrchu by byly stejné.

Mechanoskopické stopy odrážejí především vnější strukturu nástroje, který stopu vytvořil.

Podle tvaru a velikosti činné části nástroje a podle mechanismu jeho použití vznikají různé druhy mechanoskopických stop:

Rýhy jsou tvořeny nástroji, které mají velmi malou činnou část (řezače skleněných tabulí, různá rydla). Rýhy jsou většinou velmi špatně vyhodnotitelné a zpravidla podle nich nelze nástroje identifikovat.

Sešinuté stopy jsou vytvářeny nástroji, které se zabořují do materiálu napadeného objektu a současně se v tomto objektu posunují (hasáky, kleště, dláta). Tyto stopy jsou z identifikačního hlediska velmi cenné.

Zhmožděné stopy vznikají opakovaným použitím nástroje na jednom místě, případně poškozením mechanoskopické stopy jiným nástrojem. Pro identifikační účely jsou většinou nepoužitelné.

Hodnota mechanoskopických stop je dána řadou skutečností. Obecně platí, že kvalitní stopy vznikají především v kovových objektech, dále potom v některých druzích dřev apod. Naopak nekvalitní stopy vznikají především v měkkých dřevěných materiálech, papíru apod.

Vyhledávání mechanoskopických stop zpravidla nečiní potíže, protože se jedná o stopy viditelné. Zajišťují se ve všech případech, kdy je to možné, in natura.

Zhotovení pokusných stop podezřelých nástrojů provádí znalec. Musí se pokud možno co nejpřesněji napodobit mechanismus, kterým vznikla stopa na místě činu. Pokusné stopy se vytvářejí do měkkých materiálů, velmi často do olova.

Při zkoumání mechanoskopických stop se nejčastěji používají metody optické, profilografické, mechanické a chemické.

Optické metody využívají často komparačních mikroskopů.

Profilografické metody slouží ke zjištění profilu mechanoskopické stopy a pokusné stopy. Tento profil, sejmutý přístrojovou technikou – profilografem na registrační papír, se potom porovnává navzájem mezi mechanoskopickou stopou a pokusnou stopou.

Mechanické metody jsou využívány minimálně.

Chemické metody se využívají při zjišťování chemického složení drobných částeček (pilin, hoblin).

Důležitou oblast mechanoskopie tvoří zkoumání zámků. V kriminalistické praxi mají největší význam různé typy dveřních zámků, visacích zámků a trezorových zámků.

Zkoumáním zámků se zjišťuje, jakým způsobem byly překonány a dále se podle stop typuje nástroj, který mohl být k jejich překonání použit.

Plomby a pečetě jsou symbolické uzávěry. Používají se např. na železničních vagónech, trezorech a dalších objektech. Zjišťuje se především, zda s plombou nebo pečetí nebylo manipulováno. Zkoumá se také shoda znaků na plombovacích kleštích nebo pečetítku se znaky na plombě nebo pečeti.