Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

§ 5. Jazykové zkoumání písemných projevů

Otázkou identifikace autora psaného textu, který nemusí být vždy totožný s pisatelem, se zabývá jazyková expertiza. Zkoumání jazykových projevů se snaží odhalit osobu, která daný text stylizovala. Lze je využít jednak k typování autora apod. pokud existuje již podezření na konkrétní osobu jakožto autora textu, lze v optimálních případech dospět i k jeho individuální identifikaci.

Expertiza využívá především metod kvalitativní a kvantitativní analýzy. V rámci kvalitativní metody se sledují znaky roviny:

• stylistické

• syntaktické (skladba)

• lexikální (slovní zásoba)

• morfologické (tvarosloví)

• fonologické (hláskosloví)

• pomocné (pravopis a písařské zvyklosti)

Pokud zkoumané texty mají větší rozsah, lze uplatnit i metodu kvantifikační, založenou na principu zjišťování četnosti výskytu určitých znaků v textu, stanovení jejich pořadí, uspořádání apod.

Pro jazykovou expertizu není podstatné, zda text je psaný ručně nebo strojopisem. Navíc se významně uplatňuje i při vyhodnocování mluveného textu – tedy ve fonoskopii.

§ 6. Identifikace osob podle hlasu

Možnost identifikace osob podle hlasu je založena na předpokladu, že neexistují dvě osoby, jejichž hlas je do všech důsledků stejný. S této skutečnosti vychází i kriminalistická teorie o možnosti identifikace osob podle hlasu. Až do nedávné doby neexistovala objektivní možnost rozlišení dvou nebo více hlasových projevů, protože nebyla k dispozici metoda, která by byla schopna objektivně zkoumané stopy nebo srovnávací materiály vyhodnotit.

V současné době existuje objektivní možnost porovnávání pomocí elektronického rozboru. Přístroje zpravidla vyhodnocují dobu trvání jednotlivých hlásek, jejich intenzitu a spektrální akustické složení. Metoda je často nazývána kriminalistická fonoskopie. Elektronický rozbor lze provést u všech zachycených zvuků.

Jako fonoskopické stopy jsou nejčastěji využívány různé anonymní hlasové projevy neznámé osoby, které mají často výhružný, vyděračský nebo urážlivý obsah. Jako srovnávací materiály jsou využívány ukázky hlasu nebo zkoušky hlasu.

Ukázka hlasu jsou záznamy přirozených rozhovorů nebo projevů, které jsou pořízeny bez souvislosti s vyšetřovanou událostí.

Zkoušky hlasu vznikají cílevědomou činností.

Vlastní fonoskopické zkoumání spočívá ve vybrání několika vhodných míst magnetofonových nahrávek, provedení elektronického rozboru těchto míst a vzájemného srovnání získaných výsledků. Grafický záznam výstupního signálu elektronického analyzátoru hlasu se nazývá sonogram.

Z kriminalistického hlediska je důležité i vyhodnocení dalších zvuků, které jsou kromě lidského hlasu v nahrávce případně zachyceny. Vyhodnocení těchto zvuků může přispět ke specifikaci prostředí, ve kterém osoba hovořila, případně přispět k určení doby, kdy nahrávka vznikla.