Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Historický vývoj zkoumání ručního písma dal vzniknout celé řadě metod. Za základní metodu je třeba považovat metodu pozorování. K té pak přistupuje kombinace metod analytické, syntetické a komparační. Svůj význam má i využívání metody grafometrické.

Předložený písemný materiál se podrobuje zkoumání ve dvou rovinách:

• obecné, která zkoumá písemnost jako celek: posuzuje se zde především celkové rozvržení textu na papíře, umístění nadpisů, celková velikost písma atd.

• zvláštní, která rozlišuje zkoumání na úrovni základních komponent – což jsou jednotlivá písmena, dílčích komponent – kde se sledují některé specifické části jednotlivých písmen a multikomponent – které zobrazují charakteristická spojení dvou nebo více písmen, event. i celého slova.

Materiály předkládané ke zkoumání lze dělit podle různých kritérií.

Podle stupně zpracovatelnosti:

1. zpracovatelné – jsou to běžné souvislé písemné projevy psané kurzivním písmem nebo podpisy, kde pisatel má alespoň průměrně vyvinutý a ustálený dynamický stereotyp

2. obtížně zpracovatelné – jsou to např. číslice, parafy, projevy psané hůlkovým a perličkovým písmem

3. nezpracovatelné – je to především písmo kreslené, obtahované

Z hlediska identifikačního:

1. sporné

2. srovnávací - ukázky

- zkoušky

Sporný materiál je jakýkoliv ručně psaný písemný projev, jehož zkoumáním má být zjištěna totožnost pisatele. Nejčastěji jsou zkoumání podrobovány smlouvy, šeky, anonymní dopisy a další. Při zjišťování sporných materiálů musí být dodrženy některé požadavky, především úplnost sporného materiálu (např. dopis i s obálkou) a jeho originálnost.

Své požadavky klade praxe i na kvalitu a kvantitu materiálů srovnávacích. Z hlediska kvantitativního platí formule „čím kratší text sporný, tím delší srovnávací“. Z hlediska kvalitativního je požadavků hned několik. Základním je nespornost srovnávacích materiálů předložených ke zkoumání. Dále je třeba dodržet shodnost druhu písma, dodržet určitou časovou vazbu mezi oběma druhy materiálů.

Pro dělení srovnávacích materiálů na ukázky a zkoušky je rozhodující způsob jejich vzniku. Ukázkami se rozumějí takové písemné projevy, které vznikly nezávisle na znaleckém zkoumání. Znamená to, že pisatel v době psaní nevěděl o tom, že jeho písemný projev bude následně podroben znaleckému zkoumání. Zkoušky písma jsou takové druhy srovnávacích materiálů, které pisatel píše s tím, že je mu od počátku známé, že budou následně využity ke znaleckému zkoumání.

Vlastní znalecké zkoumání probíhá v těchto fázích:

1. předběžné zkoumání – znalec provede zhodnocení předložených materiálů. Pokud jsou srovnávací materiály nedostačující, zajistí jejich doplnění

2. oddělená analýza a syntéza předložených materiálů – nejprve je třeba podrobit materiál technickému zkoumání, aby bylo možné vyloučit jeho technické padělání. Analýza a syntéza směřuje k vyhledání významných identifikačních znaků a jejich hodnocení jak samostatně, tak i ve vzájemných souvislostech

3. komparace – shodnost znaků musí být dostatečně prokázána

4. vyslovení závěru – znalec konstatuje potvrzení nebo vyloučení totožnosti pisatele