Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Skládání částí k sobě se provádí zpravidla jako prvořadý komparační způsob při identifikaci původního monolitního celku, pokud se zjišťuje shoda linií rozdělení a ploch rozdělení.
Identifikační závěr
Toto poslední identifikační stadium syntezuje poznatky předchozích stadií a činí závěr o tom, zda byla či nebyla zjištěna shoda neopakovatelného souhrnu identifikačních znaků.
V rámci prvého a druhého stadia identifikačního zkoumání jsou často zjišťovány vedle znaků shody i znaky odlišnosti.
Odlišné znaky je nutno pečlivě analyzovat a hodnotit, zejména objasnit jejich původ, tj. zda mohly vzniknout v důsledku podmínek mechanismu odrazu, následné změny vlastností odraženého objektu, poškození stopy, anebo se jedná opravdu o takové odlišnosti, které totožnost objektu vyličují.
XII. Kriminalistické metody identifikace osob
Kriminalistických metod využívaných k identifikaci osob je celá řada. Jejich striktní rozdělení na metody využívané pouze pro identifikaci jedné z těchto skupin objektů není možné, protože v řadě případů slouží jedna a tatáž metoda k identifikaci jak osob, tak věcí, příp. i zvířat.
§ 1. Identifikace osob podle vnějších znaků
Identifikace osob podle vnějších znaků je nejstarší metodou používanou pro identifikaci osob. Doposud se nepodařilo rozpracovat tuto metodu tak, aby byla rozsáhle a efektivně využívána v kriminalistické praktické činnosti.
Identifikace osob podle vnějších znaků vychází z poznání, že není možné, aby existovali lidé, kteří by měli naprosto stejné morfologické a metrické znaky. Souhrnně jsou tyto znaky označovány jako znaky tělesné. Tyto tělesné znaky vždy vykazují mezi několika osobami menší nebo větší rozdíly a tím člověka individualizují. Vnější znaky osob se dělí na statické (anatomické) a dynamické (funkční).
Statické znaky jsou dány stavbou lidského těla a jeho jednotlivých částí.
Dynamické znaky se projevují při pohybu člověka a zahrnují projevy dynamického stereotypu člověka, jako jsou chůze, mimika a další.
V současné době se využívá pro identifikaci osob podle vnějších znaků nejčastěji úřední a laický popis osoby.
Úřední popis osoby zpracovává pracovník policie, který je pro tuto činnost vyškolen a vybaven technickými pomůckami. Při popisu si může popisovanou osobu v podstatě libovolně dlouho prohlížet, požádat ji o ukázku chůze, mluvy apod. úřední popis zpracuje do předtištěného tiskopisu. V tomto předtisku jsou uvedeny jednak rubriky pro identifikační údaje popisované osoby a jednak rubriky pro popis celé osoby a jejích jednotlivých částí. Dále jsou uvedeny rubriky pro chůzi a držení těla, zvláštnosti mluvy a pro popis zvláštních znamení.
Zvláštními znameními se myslí různé vrozené i získané anomální znaky, které jsou pro konkrétní osobu typické, např. různé pihy, bradavice apod.. Získaná zvláštní znamení jsou např. amputované prsty, nejrůznější jizvy a tetováže.