Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Cíl kriminalistické identifikace

Cílem kriminalistické identifikace je individualizace objektu, tj. jeho ztotožnění.

Proces kriminalistické identifikace někdy končí jen zjištěním skupinové příslušnosti. Takový případ nazýváme nedovršenou kriminalistickou identifikací. Může k ní dojít z různých příčin, např. zajištěná stopa je nekvalitní.

Hlavní normy a subjekty kriminalistické identifikace

Hlavními formami kriminalistické identifikace je identifikace znalecká a identifikace rekogniční. U obou forem se objekt ztotožňuje pomocí srovnávací metody. I cíl je u obou forem týž, tj. ztotožnit konkrétní objekt. Jsou však rozdílné jejich subjekty a způsoby i metodika srovnávání.

U obou forem je procesním subjektem i orgán činný v trestním řízení, který vyžaduje znalecké zkoumání nebo provádí rekogniční úkon a hodnotí jejich výsledky.

§ 3. Typické případy a pojem kriminalistické identifikace

V kriminalistické identifikaci se vyskytují tyto typické případy: identifikace objektu, jehož vlastnosti se odrazily a identifikace objektu podle mechanicky oddělených a zanechaných částí pevné věci.

1. Identifikace objektu jehož vlastnosti se odrazily

Jedná se o identifikaci objektu, který se svými vlastnostmi odrazil ve stopě trestného činu nebo jen ve srovnávacích materiálech.

Identifikuje-li se objekt, jehož vlastnosti se odrazily ve stopě trestného činu, určuje se vztah mezi stopou a objektem, který stopu mohl vytvořit, a to s cílem individualizovat ten objekt, který stopu skutečně vytvořil.

Tato identifikace, zpravidla znalecká, se provádí tak, že se porovnávají identifikační znaky obsažené ve stopě s identifikačními znaky ve srovnávacím materiálu, který byl pořízen od objektu, o němž se domníváme, že mohl stopu vytvořit.

Provádí-li se tato identifikace podle paměťových stop, pak ztotožňující osoba porovnává uchovanou paměťovou stopu dříve vnímaného objektu s objekty představenými in natura nebo na fotografiích.

V tomto typickém případu kriminalistické identifikace je tedy třeba identifikací zjistit, zda stopa trestného činu a srovnávací materiál jsou dva časově odlišné projevy odrazu vlastností téhož objektu či nikoli. Stopa trestného činu odráží vlastnosti, které měl objekt v době činu. Srovnávací materiál odráží vlastnosti, které má objekt v okamžiku pořizování srovnávacího materiálu.

Identifikuje-li se objekt, jehož vlastnosti se odrazily jen ve srovnávacích materiálech, určuje se vztah mezi srovnávacími materiály, a to zpravidla s cílem individualizovat ten objekt, kterým byl vytvořen srovnávací materiál ad hoc.

V tomto dalším typickém případu kriminalistické identifikace je prvým projevem objektu evidenční srovnávací materiál a druhým projevem téhož objektu srovnávací materiál pořízený ad hoc. Prokáže-li se shoda souhrnu neopakovatelných identifikačních znaků v obou projevech, lze konstatovat ztotožnění objektu.