Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Identifikace objektu podle mechanicky oddělených a zanechaných částí pevné věci
Při této identifikaci se určuje vztah mezi částmi, a to s cílem individualizovat pevnou věc čili původní celek.
Toto zkoumání se provádějí na dvou úrovních identifikačních a někdy též na úrovni zjišťování skupinové příslušnosti.
Identifikačními úrovněmi jsou:
zkoumání a porovnávání původní vnější struktury částí nalezených na místě činu. Na této úrovni se zjišťuje shoda: textů, shoda vylisovaného reliéfu skla světlometu motorového vozidla apod.
zkoumání a porovnávání vnějších vlastností nově vzniklých na částech v důsledku rozdělení celku. Jsou to vlastnosti na vytvořených liniích a plochách rozdělení.
Na úrovni zjišťování skupinové příslušnosti se mohou zkoumat vnitřní strukturální vlastnosti oddělených částí pomocí metod fyzikálních, fyzikálně chemických, chemických aj.
Výsledkem každé kriminalistické identifikace je buď ztotožnění objektu nebo vyloučení jeho totožnosti.
V kriminalistické praxi však existují i jiné druhy znalecké identifikace, např. zkoumání jediného objektu. V takovém případě se zjišťují specifické vlastnosti objektu, které jsou zcela nepochybné pro prokázání jeho totožnosti.
Tento druh znalecké identifikace není předmětem kriminalistické identifikace, neboť ta se zakládá jen na srovnávací metodě.
Pojem kriminalistické identifikace lze definovat takto:
Kriminalistická identifikace, jejímž cílem je vždy ztotožnění konkrétního objektu, je jednak srovnávání materiálního objektu s materiálním nebo ideálním odrazem jeho vlastností, jednak vzájemné porovnání jím zanechaných pevných částí.
§ 4. Příprava a provedení znalecké kriminalistické identifikace
Příprava znaleckého identifikačního zkoumání
Pokud je to možné, zajišťuje se stopa in natura a jako taková se zasílá znalci. Nelze-li zajistit a zaslat stopu in natura, pořizují se její kopie, a sice tak, aby v kopiích byly co nejvěrněji uchovány identifikační znaky. Proto vyšetřovatel zpravidla přibírá k úkonu kriminalistického technika.
Do postavení ztotožňovaných objektů se dostávají ty objekty, na které padlo podezření, že mohly zanechat stopy na místě činu. Je to např. nástroj (páčidlo) a obuv zajištěné při domovní prohlídce.
Většina ztotožňovaných objektů je in natura neporovnatelná se stopou in natura nebo její kopií (např. psací stroj nelze srovnávat se spornou anonymní písemností), a proto, pokud již vyšetřovatel sám nezaslal znalci srovnávací materiál (např. zkoušku nebo ukázku písma obviněného), musí znalec sám pořizovat od doručených ztotožňovaných objektů srovnávací materiály (tzv. pokusné čili experimentální stopy), např. odlitek pokusného vtisku obuvi aj.
Pomocnými materiály, které se zasílají znalci, bývají výňatky z protokolů o ohledání místa činu (např. informace o přibližném stáří stopy), výňatky z protokolu o domovní prohlídce (např. že ztotožňovaný nástroj byl po činu dále častěji používán), informace o okolnostech pořizování srovnávacího materiálu.