Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Laický popis osoby získává pracovník policie nejčastěji od svědka nebo poškozené osoby v průběhu výslechu. Je vždy méně přesný a úplný než pomis úřední. To je dáno skutečností, že svědek nemá možnost detailně pozorovat neznámou osobu. V některých případech však může i laický popis přinést velmi cenné identifikační údaje o neznámé osobě, např. když popisující osoba má profesní znalosti z lékařství (může posoudit zdravotní stav osoby), nebo je schopna nakreslit podobu neznámé osoby. Velmi cenné jsou i informace o zvláštních znameních.
K překonání těchto potíží byly navrženy prostředky, které dovolují sestavit podobu člověka, aniž by bylo nutné tuto osobu slovně popisovat. Tyto prostředky vycházejí z antropologických studií populace žijící na určitém teritoriu (nejčastěji v určitém státě). Na jejich základě se vytvoří kresby všech v úvahu přicházejících tvarů a typů jednotlivých částí obličejů, které lze vzájemně libovolně kombinovat a sestavit tak podobu hledané osoby.
Výhodou této metody (často nazývané i metodou skládaného portrétu) je i skutečnost, že osoba, která takto vytváří podobu hledané osoby, může jednotlivé části obličeje nebo celou sestavenou podobu korigovat.
Obdobou těchto přístrojů jsou přístroje, které dovolují podobu hledané osoby jako fotomontáž. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že se nepracuje s předkreslenými částmi obličeje, ale s částmi obličeje, které jsou získány z řady fotografií skutečných osob. V poslední době se k těmto účelům využívá i výpočetní technika.
Další možností identifikace osob podle vnějších znaků je využití fotografií skutečných osob. Základní a velmi často využívanou metodou je využití fotoalba. Fotoalbum je druh kriminalistické evidence, ve které jsou třídílné kriminalistické fotografie a fotografie celých postav osob, které již byly pro trestnou činnost stíhány.
Metody využívané při identifikaci osob podle vnějších znaků jsou částečně využitelné i při identifikaci mrtvol neznámé totožnosti.
§ 2. Identifikace osob podle obrazců papilárních linií – daktyloskopie
Daktyloskopie umožňuje identifikaci osob podle obrazců papilárních linií, které jsou vytvořeny na dlaních a prstech rukou a na chodidlech a prstech nohou každého člověka.
Daktyloskopie umožňuje zcela jednoznačně individuální identifikaci osob. Daktyloskopie je založena na existenci tří základních zákonitostí:
Na světě neexistují dva lidé, kteří by měli naprosto shodné obrazce papilárních linií.
Důkaz tohoto tvrzení je založen především na matematických statistických metodách, z jejichž aplikací vyplývá, že pravděpodobnost shody je tak malá, že je pro kriminalistickou praxi zanedbatelná.
Obrazce papilárních linií jsou po celý život člověka relativně neměnné