Trestproces

Usnášení, vyhlašování, vyhotovování a oznamování rozsudku

1. usnášení

   • zejm. tam, kde rozhoduje senát

   • předchází mu porada senátu (tajné, účast jen soudci)

   • obsah rozhodnutí se určuje hlasováním – 1 soudce / přísedící = 1 hlas, prostá většina

   • separátní votum se neuvádí (je ale v protokolu o hlasování – podklad pro opravné prostředky) – vyhotoví se o něm protokol

2. vyhlášení

   • každý rozsudek se veřejně vyhlásí (předseda senátu, jménem republiky)

   • = sdělení obsahu ústní formou

   • úvodní část, plné znění výroku, podstatná část odůvodnění, poučení o opr. prostř.

3. písemné vyhotovení

   • od vyhlášené podoby se může odchýlit jen v odůvodnění (zpřesnění argumentace)

   • zavedeny lhůty k vyhotovení rozsudků, které lze prodloužit jen ze závažných důvodů

   • opravou písemného vyhotovení však nelze řešit rozpor mezi tím, co bylo uvedeno v písemném vyhotovení oproti tomu, co vyhlášeno (vada řízení)

4. oznámení

   • doručení opisu rozsudku stanoveným osobám

   • osobám dle § 130 vždy (i když ho už slyšely při vyhlášení)

   • obžalovanému do vlastních rukou (bez možnosti uložení doručované zásilky)

   • doručuje se – obžalovanému, SZ, zúčastněné osobě, poškozenému, obhájci, zákonnému zástupci, zmocněnci či Z zástupci poškozeného nebo zúčast. osoby

   • až po právní moci např. věznici…

Trestní příkaz

• zjednodušená forma odsuzujícího soudního rozhodnutí (urychlení, zjednodušení průběhu trest. stíhání o typově méně závažných TČ)

• může ho vydat samosoudce - jen o TČ, které patří do jeho příslušnosti § 314 a

• lze jím uložit jen omezené druhy a výměry trestů – žádný jiný druh trestu nelze uložit, a to ani vedle stanovených přípustných trestů

• nemůže být vydán ve vyjmenovaných případech

• má povahu odsuzujícího odsudku – nelze jím zprostit obžaloby

• k jeho vydání dochází bez projednání věci v hlavním líčení

• zvláštní oprav. prost. = odpor

• odporem se trestní příkaz ruší a samosoudce obligatorně nařídí hl. líčení

Trestní příkaz

§ 314e

(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

(2) Trestním příkazem lze uložit

a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,

b) trest obecně prospěšných prací,

c) trest zákazu činnosti do pěti let,

d) peněžitý trest,

e) trest propadnutí věci,

f) vyhoštění do pěti let,

g) zákaz pobytu do pěti let.

(3) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.

(4) Trestní příkaz nelze vydat

a) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,