3. Aplikované trestní právo

Základní zásady trestního řízení

Dělení podle převažujícího obsahu:

1. obecné zásady (zásada stíhání jen ze zákonných důvodů, zásada rychlosti řízení, přiměřenosti, spolupráce se zájmovými sdruženími občanů, zajištění práva na obhajobu, zajištění práv poškozeného)

2. zásady zahájení řízení (oficiality, legality, obžalovací)

3. zásada veřejnosti

4. zásady dokazování (vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, presumpce neviny, volného hodnocení důkazů)

5. zásada materiální pravdy, resp. zásada náležitého zjištění skutkového stavu

nebo podle toho, v jakém předpise jsou obsaženy:

1. obsažené v trestním řádu,

2. obsažené v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže (zásada specifického přístupu k projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s OSPOD, zájmovými sdruženími občanů a realizujícími probační programy, zásada ochrany soukromí a osobnosti mladistvého, rychlosti řízení a uspokojení zájmů poškozeného)

1. Zásada zákonnosti (stíhání jen ze zákonných důvodů)

„Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.“ (§ 2 odst. 1 TŘ)

„Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit.“ (§ 12 odst. 1 TZ)

Enumerativnost veřejnoprávních pretenzí: „V trestním řízení smí OČTŘ konat pouze na základě zákona, v mezích zákona a podle zákona“ (čl. 2 odst. 2 LZPS, čl. 2 odst. 3 Ústavy)

Dále stanoví, že zjištění skutkového stavu věci nemůže být nikdy nadřazeno zásadě řádného zákonného procesu (pravda za každou cenu nemůže být absolutní hodnotou):

§ 89 odst. 3: „Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.“

1. Zásada presumpce neviny

„Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“ (§ 2 odst. 2 TŘ, dále § 3 odst. 5 ZSVM)

Článek 40 odst. 2 LZPS: “Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.”

• zásada nemo tenetur se ipsum accusare – zákaz se nucení k sebeobviňování

• v praxi tato zásada patří k nejčastěji porušovaným zásadám obecně (vynášené soudy sdělovacími prostředky, neadekvátní a neprofesionální reakce vyslýchajících orgánů)

• 3 roviny:

1. zásada in dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch pachatele (v rovině skutkové, ne právní)

2. „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena“ (čl. 40 odst. 2 LZPS)

3. neprokázaná vina má stejný význam jako prokázaná nevina