3. Aplikované trestní právo
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
TP je nejpřísnější a nejkrajnější prostředek, který má stát k dispozici k ochraně oprávněných zájmů (zákonem chráněných zájmů)
nastupuje tam, kde se ostatní prostředky právní či mimoprávní ukáží jako neúčinné
TP bývá nazýváno poslední instancí – je ultima ratio
podmínky pro uplatnění ochrany prostřednictvím trestního práva:
musí jít o případy společensky škodlivé – hmotněprávní korektiv
v daném případě nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu – např. ochrana obsažena v právu občanském, správním, obchodním (na tomto místě však pozor na judikaturu)
souvisí s formálním pojetím TČ – TČ je definován jako čin, který zákon označuje za trestný a naplňuje znaky skutkové podstaty
např. § 228 odst. 2 TZ poškození cizí věci – skutková podstata cílí na vandalismus, nežádoucí sprejerství např., je možné zamýšlet se nad společenskou škodlivostí
má dva aspekty:
aplikační význam: uplatní se jako korektiv zabraňující kvalifikaci konkrétního protiprávního jednání jako TČ, v každém případě zkoumáme, zda je čin dostatečně společensky škodlivý § 39
v legislativní praxi: kriminálně politická směrnice limitující intenzitu trestní represe při definování SPTČ a stanovení dalších podmínek tr. odpovědnosti
Zásada humanismu
trestní právo chrání demokratické a humanitní hodnoty společnosti (život, zdraví, důstojnost atd.), ale v užším smyslu též například oběti trestné činnosti (zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů)
srovnání čl. 6 odst. 3 LZPS „Trest smrti se nepřipouští.“ a čl. 7 odst. 2 LZPS „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“
v nejužším smyslu se jedná o přiměřenost trestu – jeho druhu a výměry
promítá se do důstojného zacházení s pachatelem TČ, souvisí s tím i starost o oběti TČ a poškozeného
Zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný TČ, zásada trestní odpovědnosti PO při zákonem stanovených podmínek a zásada souběžné nezávislé trestní odpovědnosti FO a PO
základem trestní odpovědnosti je spáchání TČ
do roku 2011 bylo české právo výlučně založeno pouze na individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby – zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
trestní odpovědnost FO a PO nemusí být souběžná, ale lze je stíhat souběžně
trestní odpovědnost PO – konstrukce je vystavena na tzv. přičitatelnosti – PO je vinna pouze pokud ji lze přičítat jednání FO
u FO podle TZ je trestní odpovědnost vycházející ze zavinění
u PO je trestní odpovědnost vycházející z přičitatelnosti – nejedná se o odpovědnost objektivní (za PO jednají konkrétní FO, jejichž jednání se za určitých podmínek PO přičte)
za konkrétní trestní jednání tedy může být odsouzena jako pachatel FO, tak současně i pachatel PO, které se toto jednání přičítá
např. pokud je trestní odpovědnost FO vyloučena, zanikne, nepodaří se zjistit, zda konkrétní FO čin spáchala, nemá to za následek zánik trestní odpovědnosti PO praktické, protože umožňuje potrestat PO i v případě, že je bez důvodných pochybností zřejmé, že jí lze trestné jednání přičítat, ale například se nepodaří prokázat, který konkrétní zaměstnanec se jednání dopustil
zásada individuální odpovědnosti FO se stále uplatňuje tam, kde trestní odpovědnost PO není možná (zákon o trestní odpovědnosti PO a řízení proti nim podává taxativní výčet TČ, kterých se může PO dopustit)
Zásada přechodu trestní odpovědnosti na právního nástupce
§ 10 ZTOPO
trestní odpovědnost PO přechází na všechny její právní nástupce
přešla-li trestní odpovědnost na více právních nástupců PO, přihlédne soud k rozsahu výnosů ze spáchaného TČ a pokračování v činnosti souvislé s TČ u každého z nich
Zásada odpovědnosti za zavinění
české trestní právo je vystaveno na individuální a subjektivní odpovědnosti (úmysl, nedbalost), nelze konstatovat trestní odpovědnost pachateli, který nic nezavinil
subjektivní stránka trestného činu PO se dovozuje ze subjektivní stránky FO, která za PO jedná – koncepcí přičitatelnosti