3.prednaska

stíženo vnímání směrového zakřivení trasy. Aby zakřivení bylo zřetelně a včas

zpozorováno, je třeba směrový oblouk před vrcholovým zaoblením „uvést“ vždy

přechodnicí. Dále vzniká v perspektivním pohledu optický klam nevhodnou

kombinací směrového zakřivení s údolnicovým vydutým zaoblením. Je-li směrový

oblouk těsně předsazen údolnicovému zaoblení, trasa se jeví zdeformovaná. Vzniká

propadnutí trasy. S kombinací výškového a směrového vedení trasy souvisí tzv.

„ztráta trasy“, kdy komunikace za vrcholovým zaoblení zmizí a opět se objeví v určité

vzdálenosti, avšak směrově posunutá. K příznivému prostorovému působení silniční

komunikace patří harmonické začlenění zemního tělesa do okolního terénu. Plynulá a

přehledná trasa vyhovuje zároveň kritériím bezpečnosti silničního provozu.

K představě prostorového působení trasy pozemní komunikace na uživatele slouží

)

(

2

max

2

u

v

R

t

y =

různé metody zobrazování této navržené trasy a mezi ně patří například prostorová

perspektiva, modelování, stereoskopické zobrazování, vytvoření obrazu z digitálního

modelu terénu.

V zájmu prostorové plynulosti trasy se doporučuje dodržovat tyto hlavní zásady:

1. Za přímým stoupáním ve vrcholu zaoblení nemá následovat směrový oblouk.

V případě nevyhnutelnosti takového řešení je třeba změnu trasy vyznačit před

vrcholem pomocí dlouhé přechodnice.

2. Vyduté lomy mají být podle možnosti ve směrové přímce. Když je nevyhnutelné

změnu směru v tomto lomu provést, má být poloměr směrového oblouku co

největší a svým staničením se má krýt se staničením výškového zaoblení.

3. Není vhodné vkládat údolnicový oblouk do mezipřímek dvou stejnosměrných

směrových oblouků. Vrcholovým obloukem se naopak dosahuje příznivějšího

účinku.

4. Častá změna sklonu se ztracenými spády ve směrové přímé není vhodná.

5. Směrové změny v údolnicových obloucích vytvářejí v perspektivním pohledu

odskakující trasu, na níž se řidič může jen těžko orientovat a vyvolává u něj pocit

snížené bezpečnosti jízdy.

6. Křižovatky pokud možno umísťovat do přímých úseků křižujících se komuníkací,

popřípadě připojení komunikace k hlavní na vnější stranu směrového oblouku o

velkém poloměru; výškové vedení s nepatrnými sklony, z čehož plyne na

přehledných místech.

Pozn. Větší podrobnost tématiky (schemata, tabulky, obrázky) viz. skripta

DOPRAVNÍ STAVBY, Ing. Ježková, Ing. Mondschein