Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek

11

elektromagnetického vlnění. Jedná se o dálkoměry světelné a o dálkoměry radiové. 
V současnosti se pro geodetické účely vyrábí pouze dálkoměry světelné. 
           Za  vynálezce  prvního  světelného dálkoměru je považován švédský vědec E. 
Bergstrand (v r.1947). Jeho přístroj byl označen jako Geodimeter (Geodetic Distance Meter). 
První radiový dálkoměr sestrojil v roce 1954 v JAR T. Wadley a nazval  jej Tellurometer. 
           Princip elektronického měření délek spočívá ve vlastnosti elektromagnetického vlnění  
šířit se prostorem určitou rychlostí téměř  přímočaře. Určíme-li dobu t, kterou potřebovalo 
vlnění k proběhnutí dané vzdálenosti s,  platí s = v·t. Poněvadž v 

≅  3·10

5 km/s, nelze měřit t 

na opačném konci s, vrací se proto na tomto bodě vlnění zpět a určujeme 2s = v·t´, kde 
t´nazýváme tranzitním časem. Na určení tranzitního času je založen impulzový (pulzní) 
dálkoměr, který může být jak radiový tak světelný. Vyslaný i odražený impuls je naveden na 
indikátor tranzitního času. Rozlišujeme impulzové dálkoměry s pasivním nebo aktivním 
odrazným systémem. Druhý uvedený rozšiřuje dosah dálkoměru. K měření tranzitního času se 
používá elektronické měření času prostřednictvím časové základny obrazovky osciloskopu. 
           V posledních  letech  byly  vyvinuty  pulzní  světelné geodetické dálkoměry, které na 
kratší vzdálenosti měří i bez odrazného hranolu. Dosah těchto dálkoměrů  několikanásobně 
zvýšíme použitím odrazného hranolu. 
           Radiový  impulzový  dálkoměr, systém RADAR (Radio Detection and Ranging), se 
začal využívat už v době 2. světové války ke zjišťování povahy a polohy pozemních, 
námořních a vzdušných cílů na podkladě zpětného odrazu ultrakrátkých radiových vln 
zaměřených na zjišťovaný cíl. 
           Elektronicky můžeme měřit délky také pomocí kmitočtových dálkoměrů. Zde vysílač 
vysílá přes anténu vhodně frekvenčně modulovanou nosnou vlnu (pilovitě, trojúhelníkovitě), 
kterou po odrazu zachytí přijímací stanice spolu s vysílaným signálem. Ve směšovacím 
obvodě  přijímače vzniknou zázněje, jejichž frekvence je funkcí vzdálenosti. Kmitočtové 
dálkoměry se využívají pro měření kratších vzdáleností hlavně u leteckých výškoměrů. 
           Z elektronického  měření délek se pro geodetické účely nejčastěji používá dálkoměrů 
fázových. Podle toho, jakých vln používají, rozlišujeme je na světelné a radiové. Konstruktéři 
vytvořili dva typy těchto dálkoměrů. S konstantní modulační frekvencí a s plynulou změnou 
modulační frekvence. Vývoj upřednostnil typ fázového dálkoměru s konstantní modulační 
frekvencí, proto dále bude věnována pozornost tomuto typu. 
           Fázový  dálkoměr s konstantní modulační frekvencí využívá spojitého 
elektromagnetického vlnění a měřená vzdálenost se určuje z fázového rozdílu vyslaných a 
přijatých vln. Princip určení vzdáleností je patrný z obr. 2.7.