Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek

10

  Obr. 

2.6 

a 

     Obr. 

2.6 

b 

3. Přečteme hodnotu horní dálkoměrné rysky v centimetrech s přesností na milimetry 

(ty pečlivě odhadujeme). Z hlavy odečteme od této hodnoty hodnotu spodní dálkoměrné 
rysky a rozdíl nahlásíme zapisovateli. Toto je přímo hodnota laťového úseku l. (obr. 2.6 a) 
Pozn. V nepřehledném terénu (např. v lese), kde není možno nastavit spodní dálkoměrnou 

rysku na hodnotu celého metru, vyhledáme na lati místo, kde jsou vidět obě 
dálkoměrné rysky a čteme zapisovateli hodnotu horní i dolní rysky (opět 
v centimetrech  s přesností na milimetry) (obr. 2.6. b). Zapisovatel udělá z těchto 
dvou obecných hodnot rozdíl - laťový úsek l. V krajním případě lze odečíst hodnotu 
horní  či spodní dálkoměrné rysky a jako druhou hodnotu střední rysky. 
Tím získáme 1/2 laťového úseku. Přesnost takto získané délky bude však poloviční. 

4.  V mikroskopu u teodolitu přečteme hodnotu zenitového úhlu z, kterou také zapíšeme. 
5.  Vodorovnou vzdálenost mezi středem teodolitu a latí získáme   

ze vzorce  D = k . l . sin2 z  

(k = 100). 

Přesnost ryskových (nitkových) dálkoměrů 
          Přesnost délky určené z laťového úseku l závisí na řadě faktorů. Již vlastní určení 
laťového úseku l závisí na dobrém odhadu oka při nastavení dolní dálkoměrné rysky. Také při 
odečítání hodnoty na horní rysce musíme brát v úvahu, že na centimetrové laťové stupnici 
odhadujeme milimetry, a každý špatný odhad se v konečné délce násobí stem. Čím je lať 
vzdálenější od teodolitu, tím je odhad obtížnější. Proto se doporučuje neměřit délky delší než 
120 m. Na čtení laťového úseku má negativní vliv i diferenční refrakce stejně jako vibrace 
vzduchu při vyšších teplotách. 

Další faktor, který negativně ovlivňuje přesnost určené délky, je vliv nesvislé latě, který 

vzrůstá přímo úměrně s hodnotou odečtenou a se strmostí záměry. Tento vliv minimalizujeme 
volbou méně strmých záměr (lze ovlivnit zvláště u kratších délek správně nastavenou 
hodnotou „spodní dálkoměrné rysky“) a pečlivým držením latě s použitím krabicové libely. 

I zkušený měřič se na délce 100 m může ryskovým (nitkovým) dálkoměrem snadno 

dopustit chyby až 30 cm. Relativní chyba se udává 1 : 300. Přesnost  tohoto typu dálkoměru je 
tedy poměrně nízká a vhodné použití je pouze pro určování vzdáleností podrobných bodů 
metodou nitkové tachymetrie v polní trati (v extravilánu). 
2.2.2     Elektronické měření délek 
           Z fyzikálních  způsobů určování vzdáleností je pro geodetické účely nejvhodnější 
elektronické měření délek, které je v současnosti hojně užívané. Původní myšlenkou  využití 
rychlosti světla k určování vzdáleností se zabývali vědci již od konce 19. století. Objev 
německého fyzika Hertze, že krátké radiové vlny mají podobné vlastnosti jako vlny světelné, 
podnítil  zájem o výzkum rádiových vln. Rozvoj elektroniky ve druhé polovině 20. století 
umožnil vznik plně funkčních dálkoměrů, u nichž se měřidlem stala vlnová délka