Geodezie_-_tahak2

a) osa libely L, použité k horizontaci je kolmá k ose alhidády V

b) ryska nitkového kříže je vodorovná, resp. svislá

c) záměrná (kolimační) osa Z je kolmá na vodorovnou (točnou) osu H

d) vodorovná (točná) osa H je kolmá na svislou osu alhidády V

e) vodorovné záměře odpovídá na svislém kruhu určité čtení,

f) optická olovnice je svislá

10. Jaký je rozdíl mezi úhlem výškovým a zenitovým?

11. Které zásady je nutno dodržet při přímém měření délek (pásmem)?

V plochém terénu bez překážek je třeba k měření dvou pomocníků. Měří-li se délky v členitém terénu, zvedá přední pomocník konec pásma do takové výšky, aby pásmo bylo vodorovné. Měřič kontroluje od oka vodorovnost měřidla a dbá na přesné přiřazení a provážení konce pásma.

Při přímém měření je nutno dodržovat tyto zásady: délky se měří zásadně po svahu, každá délka se měří zásadně dvakrát.

12. Uveďte aspoň dva způsoby nepřímého určení délky.

Délky můžeme určit přímým nebo nepřímým měřením.

Nepřímé měření – optickými dálkoměry s latí (nitkové, dvojobrazové, s konstantní délkou latě, autoredukční dvojobrazové a diagramové) nebo bez latě autoredukční – základnové, mechanickými dálkoměry a fyzikálními dálkoměry (interferenčními, elektronickými – radiolokačními a fázovými – radiovými nebo světelnými).

13. Které prvky měříme při určování polohy bodů metodou polárních souřadnic?

Při polární metodě se poloha zaměřovaných podrobných bodů určuje polárními souřadnicemi, tj. vodorovným úhlem, směrníkem měřeným na stanovišti, polem a vodorovnou vzdáleností.

Polohu podrobného bodu určuje směrník a délka paprsku. Směrníky na měřičských bodech anebo polygonových bodech anebo dalších pomocných stanovištích se měří teodolitem nebo měřičským stolem. Základní orientační směr je daný spojnicí stanovišť.

14. Charakterizujte druhy nivelací: VPN, PN, TN.

Velmi přesná nivelace VPN – velmi přesná nivelace slouží k měření v základním výškovém bodovém poli ZVBP. Převážně v jeho I. a II. řádu. Jedná se o nejpřesnější metodu z geodetických výškových měření. Jedná se o geometrickou nivelaci ze středu, jejíž technologie a způsob zpracování naměřených hodnot jsou upraveny tak, aby odpovídaly náročným požadavkům na přesnost konečných výsledků. Při VNP se dlouhá léta používaly pouze libelové nivelační přístroje. Doporučováno bylo zvětšení dalekohledu 30 až 40x, citlivost libely 10,3˝ až 4,1˝ na 2mm a samozřejmostí byl mikrometr s planparalelní destičkou. Dnes se používá převážně kompenzátorových přístrojů. Z nejznámějších se jedná o NI 007 firmy Zeiss Jena (i ten byl původně konstruován jen pro přesnou nivelaci). Latě musí být neskládací, se dvěma navzájem posunutými stupnicemi na invarovém pásu. K urovnání do svislé polohy musí mít správně rektifikovanou krabicovou libelu o citlivost 2´ - 4´ na 2mm. Pro udržení v této poloze se musí použít opěrných zařízení. Musí se provádět komparace latí a to jak v laboratoři tak i přímo v terénu. Kritéria pro posouzení přesnosti velmi přesné nivelace jsou tyto. Rozdíl mezi převýšením tam a zpět nesmí překročit hodnotu 1∆max = 1,5 · √ Rkm [mm]. Dalším kritériem je tzv. střední kilometrová chyba, kterou vypočteme ze vzorce , kde ρ … rozdíl převýšení naměřených tam a zpět v mm, n… počet nivelačních oddílů, R … délka nivelačního oddílu v km. Samozřejmě nejlepším a nejspolehlivějším posouzením přesnosti jsou získané charakteristiky z vyrovnání rozsáhlých nivelačních sítí.