Elektrotechnika_1_Skripta

Ampérovým zákonem celkového proudu

, zvaným taktéž jako věta o obvodovém napětí 

v magnetickém  poli

: integrál intenzity magnetického pole braný podél uzavřené křivky  l  – 

magnetické obvodové napětí – je roven algebraickému součtu proudů, které protékají plochou 
ohraničenou touto křivkou (Obr. 1.11) 

∫

∑

=

⋅

l

I

l

d

H

r

r

  . 

( 1.32 )

Přitom se za kladné považují ty proudy, které jsou se zvoleným směrem oběhu spjaty podle 
Ampérova pravidla pravé ruky. V příkladu na Obr. 1.11 je proto 

3

2

I

I

I

+

−

=

∑

, proudy 

1

I  a 

4

I

 se neuplatní, neboť prochází mimo plochu ohraničenou křivkou l. 

 
 
 
 
 
 
Obr. 1.11: 

K vysvětlení celkového spjatého proudu

I1 

I2 

I3 

I4 

1

l

l

2

l

I1 

I2 

F

r

F

r

I1

I2

F

r

F

r

Elektrotechnika 1 

19 

V případě osamoceného vodiče podle Obr. 1.8a je zřejmě 

I

I

=

∑

, je-li za integrační dráhu 

zvolena jedna z indukčních  čar a směr integrace souhlasí s orientací vektoru magnetické 
indukce. Podobně je tomu pro cívku podle Obr. 1.8b, kdy ovšem 

NI

I

=

∑

, kde N  je počet 

závitů cívky.  V tomto  případě totiž proud I prochází plochou ohraničenou indukční  čarou 
(která je zvolena za integrační dráhu) v témže směru právě tolikrát, kolik má cívka závitů. Pro 
integrační dráhy, se kterými není spjat žádný proud, jako např. pro uzavřené křivky 

1

l

 a 

2

l

 na 

Obr. 1.11

, je magnetické obvodové napětí rovno nule, tj. 

0

2

1

=

⋅

=

⋅

∫

∫

l

l

l

d

H

l

d

H

r

r

r

r

. Protože je 

vodič  či cívka s proudem zdrojem magnetického pole, byla pravá strana rovnice ( 1.32 ) 
nazvána na základě analogie s elektrickými obvody jako magnetomotorické napětí. Značí se 

m

F

 a jednotkou je ampér [A]. Magnetické napětí se pak analogicky značí 

m

U

 [A]. 

Je-li tedy znám průběh intenzity magnetického pole podél vhodně zvolené uzavřené 

integrační dráhy, je možné podle rovnice ( 1.32 ) určit potřebný celkový spjatý proud. Toho se  
často využívá např. při  řešení  magnetických obvodů, viz dále kap. 4, kdy lze za jistých 
zjednodušujících předpokladů zvolit za integrační dráhu tzv. střední indukční čáru. Na ní se 
pak uvažuje intenzita magnetického pole stálá co do velikosti, čímž se dané řešení zjednoduší. 
Naopak je možné v některých jednoduchých případech určit podle rovnice ( 1.32 ) intenzitu 
magnetického pole pro zadanou hodnotu proudu, viz Příklad 1.1. 
 
Příklad 1.1