Elektrotechnika_1_Skripta

Syntézou

 rozumíme návrh konfigurace obvodu a výpočet parametrů jeho prvků tak, aby 

co nejlépe plnil předem stanovenou funkci. Obecně  může syntéza vést k celé řadě  různých 
způsobů realizace výsledného obvodu. Úkolem konečné fáze syntézy bývá optimalizace 
výsledného  řešení např. z hlediska přesnosti splnění výchozích požadavků, z hlediska 
výrobních nákladů, náročnosti na údržbu apod. 

Při analýze vycházíme z elektrického schématu obvodu. Jednotlivé obvodové prvky 

jsou vzájemně propojeny prostřednictvím svých svorek. Místo, kde jsou spojeny svorky 
minimálně dvou prvků, se nazývá uzel. Část obvodu mezi dvěma uzly je větev. Počet uzlů a 
větví v obvodu určuje složitost obvodu a v důsledku toho i počet nezávislých rovnic, které 
potřebujeme k úplnému popisu procesů v obvodu. Dobrou představu o konfiguraci obvodu 
dává tzv. topologické schéma. Jeho příklad je na Obr. 2.1. V topologickém schématu jsou 
znázorněny jednotlivé uzly jako body, v nichž se stýkají větve znázorněné čarami. Konkrétní 
složení větví není z tohoto schématu patrno.  

 
 
 
 
Obr. 2.1:

  Topologické schéma obvodu

V elektrickém schématu vyznačujeme  elektrická napětí mezi uzly pomocí čítacích 

šipek, jak uvádí Obr. 2.2. Šipka ukazuje nejen to, mezi kterou dvojicí uzlů napětí měříme, ale 
i  orientaci, tj. odkud a kam je napětí určováno. Pro označení  proudů  větvemi používáme 
proudové šipky

, které se tvarově od šipek pro napětí liší, jak je rovněž patrno z Obr. 2.2.  

Elektrotechnika 1 

27 

 
 
 
 
Obr. 2.2: 

Způsob vyznačení napětí a proudu 

Orientační šipky

 zakreslujeme do schématu na samém počátku analýzy, kdy často ještě 

nemáme představu o skutečných polaritách napětí a proudů v obvodu. Zvolené orientace se 
však od tohoto okamžiku musíme při formulaci rovnic důsledně držet. Teprve potom, když 
řešením rovnic získáme numerické hodnoty obvodových veličin včetně znamének, můžeme 
definitivně určit, jak to s polaritami skutečně je. Kladná hodnota napětí  uAB označeného na 

Obr. 2.2

 šipkou mířící od uzlu A k uzlu B znamená, že uzel A je kladný vzhledem k uzlu B. 

Je-li však výsledná hodnota uAB záporná, je potenciál uzlu A nižší než potenciál uzlu B.