Elektrotechnika_1_Skripta

Reálný zdroj proudu 

se tak nechová a má opět jistá omezení. Jeho proud je závislý na 

napětí na zátěži, se zvyšujícím se svorkovým napětím proud klesá, a může se měnit i jeho 
časový průběh. Základním parametrem je proud při nulovém svorkovém napětí, tzn. při 
zkratované zátěži, značený zpravidla ii(t). Takový stav se nazývá jako stav nakrátko a 

příslušný proud jako proud nakrátko nebo vnitřní proud, viz Obr. 2.22a. Reálný zdroj 
proudu může být obecně opět nelineární, jak je znázorněno na Obr. 2.22b. Napětí u0(t) zde 

označuje napětí naprázdno.  

Všechny skutečné zdroje (tj. různé monočlánky, akumulátory, dynama, transformátory 

apod.) se svou podstatou blíží  spíše zdrojům napěťovým. Zdroje proudu jsou realizovány 
elektronickou cestou, při využití tzv. zpětnovazebních obvodů. 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 2.22:

  Reálný zdroj proudu s příkladem zatěžovací charakteristiky 

 
2.4.2 Řízené (závislé) zdroje elektrické energie 

Řízené zdroje elektrické energie 

slouží pro modelování tzv. aktivních elektronických 

prvků (např. tranzistorů) nebo celých složitých obvodů. Takový zdroj zprostředkovává přenos 
energie ze zdroje napájecího napětí (obvykle stejnosměrného) do obvodu a je přitom  řízen 
zpracovávaným signálem. Ideální řízený zdroj neodebírá ze signálového obvodu energii, je 
schopen dodávat nekonečný výkon a jeho řízené napětí nebo proud je nezávislé na zatížení. 
To neplatí pro reálné řízené zdroje, podobně jako tomu bylo u zdrojů nezávislých. Podobně 
se i jejich vlastnosti dají modelovat kombinacemi ideálních řízených zdrojů a pasivních 
prvků. Protože máme zdroje napětí a proudu a protože řídicí veličinou může být také napětí 
nebo proud, rozlišujeme čtyři typy  řízených zdrojů. Nejdůležitější jsou lineární  řízené 
zdroje, u nichž platí lineární vztah mezi řídicí a řízenou veličinou, a které jsou 
charakterizovány jediným parametrem, viz Obr. 2.23.  

a) Zdroj proudu řízený napětím, ZPŘN Schéma zdroje s označením důležitých veličin je na Obr. 2.23a. Výstupní proud zdroje je  
úměrný  řídicímu napětí mezi vstupními svorkami. Konstanta úměrnosti  S má rozměr 
vodivosti (často se označuje  gm) a nazývá se strmost nebo přenosová (převodní) vodivost