bman1P_prehled_ze_skript

Podmínky rozhodování – lze vymezit určitostí (jistotou) a neurčitostí (nejistotou). Za podmínek určitosti rozhodujete přesně, protože znáte výstupy všech variant a máte komplexní informace. Za podmínek neurčitosti nejste schopni posoudit všechny možné varianty, nemáte dostatek informací, nedokážete odhadnout výstup ani s přiměřenou pravděpodobností odhadu

Rizika – nese s sebou většina rozhodnutí

Rozhodování – Manažer s racionálním přístupem (logické postupy, objektivita a jasná formulace, snaží se o maximalizaci pravděpodobnosti dosažení cíle), Ohraničená racionalita (manažer se rozhoduje racionálně v rámci zjednodušených parametrů rozhodování)

Intuitivní rozhodování – podvědomí proces, manažer zohledňuje své zkušenosti, využívá vlastní úsudek, řídí se citem.

Vztah manažera k riziku – ochota riskovat nebo opatrnost

Styl rozhodování – Tolerance k nejednoznačnosti (jak moc manažer potřebuje pro své rozhodnutí jasné a strukturované údaje nebo zda dokáže pracovat s vyšší mírou rizika), Způsob myšlení (zda je manažer zaměřen spíše na racionální uvažování nebo zda raději využívá intuici a preferuje kreativní přístup)

4 styly rozhodování – direktivní (logičnost a efektivnost), analytický (zvážení co nejvíce informací, které lze získat), koncepční (velký rozhled, zvážení mnoha variant), behaviorální (řešení akceptovatelná pro všechny)

Vymezení problému – Dobře strukturovaný problém (jasně definované, přímočaré, známé s dostatkem informací, aby bylo možné je popsat. Uplatníme programové rozhodování – opakované, založené na rutinním přístupu), Špatně strukturovaný problém (novost, nedostatek informací, nejednoznačnost, neúplnost podkladů. Uplatníme neprogramované rozhodování – vyžaduje specifické řešení)

Získávání informací – nezbytné, již v tomhle kroku lze vyloučit některá řešení, která nenaplňují vymezené cíle

Vymezení reálných variant – je možné až je jasně definován problém, který je třeba řešit a jasně definovaný cíl

Hodnocení navržených variant – porovnání jednotlivých možností, tak aby se dalo vybrat optimální řešení

Kritéria hodnocení – absolutní (nezbytné podmínky, kterým musí vyhovět každá reálná varianta), relativní (určují stupeň účelnosti). Jsou to nástroje, s jejichž pomocí můžeme vybírat z několika možností řešení problému variantu, která bude nejlépe vyhovovat našim požadavkům

Postupy při vlastním hodnocení a výběru varianty –

1)Srovnání předností a nedostatků – hodnocení „ano – ne“ nebo „plus – mínus“. Lze použít u jednoduchých případů

2)Bodové hodnocení – stanovená stupnice bodů „nejhorší → nejlepší“, „nejhorší – vyhovující – nejlepší“, číselná osa (-, 0, +), od 0 do 10…

3)Váhové hodnocení – stanovení rozhodovacích kritérií, určení jejich důležitosti a posouzení variant