Ekonomika podniku - 110731 AKo - Kapitola 14 Personalistika

Z hlediska kalkulace mzdových nákladů dělíme mzdy na jednicové a režijní. Jednicové mzdy mají přímý vztah k výrobku, např. úkolová mzda, i časová mzda, která se dá přičíst k výrobku. Režijní mzdy, podobně jako ostatní režijní náklady, nemají přímý vztah k výrobku, nýbrž k času. Přičítají se pak podle stanoveného rozvrhu k jedincovým nákladům a tím i k jednicovým mzdám. Platy technicko-hospodářských pracovníků jsou téměř vždy režijními mzdami.

Při hodnocení mzdových nákladů se často hodnotí pouze jednicové mzdy, které vlivem mechanizace mají ve vztahu k výrobku klesající tendenci a opomíjí se hodnocení režijních mezd, které jsou „schovány" v celkové položce režijních nákladů. Současně se také zapomíná na výše uvedené režijní náklady, spojené s pracovní silou, které nefigurují ve mzdových nákladech. Velmi dobrým ukazatelem pro hodnocení vztahu mezi jednicovými a režijními pracovníky je počet režijních pracovníků, připadajících na jednoho jednicového pracovníka, případně uvádění této relace ve mzdových nákladech. Ostatní režijní položky, vztažené ke mzdám, můžeme při těchto úvahách opomenout, protože u obou skupin mají stejný podíl. Pro plánování celkových mzdových nákladů stačí globální úvaha o předpokládaném počtu pracovníků za podnik krát průměrná mzda výchozího období krát index růstu mezd.

14.2.1 Produktivita živé práce

Při určování potřebného počtu pracovníků se věnuje pozornost vývoji produktivity živé práce. Vyčíslování tohoto vývoje je možné prostřednictvím různých ukazatelů, přičemž jsou zásadní rozdíly mezi měřením produktivity živé práce na různých organizačních úrovních.

Nejjednodušší je měření na nejnižších úrovních a při jednoduchém sortimentu. Zde můžeme používat ukazatele naturálního charakteru, které nejsou ovlivňovány pohybem cen. Tento přístup je účelný u hromadné výroby, kde nedochází k výraznějšímu pohybu sortimentu. Složitější měření je tam, kde se musí použít ukazatelů peněžních, pak se vypovídací schopnost ukazatele snižuje až k nepotřebě.

Výše jsme hodnotili ukazatele produktivity živé práce jako množství výroby nebo výrobků na jednoho pracovníka za určité časové období - hodina, směna, měsíc, rok. Z hlediska měření efektivnosti pracovní síly je názornější měřit produktivitu pomocí ukazatele zisku na jednoho pracovníka, nebo ještě přesněji pomocí vztahu zisku na korunu mezd. Tento poslední ukazatel se nazývá mzdová rentabilita.

Pokud měříme produktivitu živé práce jako výrobu na pracovníka v naturálních jednotkách, pak je výhodné v zájmu eliminace vlivu sortimentu přepočítávat jednotlivé sortimenty na základní sortiment - representanta - pomocí koeficientů pracnosti. To je výhodné tehdy, jestliže se na jednom výrobním zařízení vyrábí sortiment o různé pracnosti, tj. s různou spotřebou času na jednotku výroby, jako např. u válcovacích tratí, aparaturní a chemické výroby apod.