Ekonomika podniku - 110731 AKo - Kapitola 14 Personalistika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Při posuzováni vztahu mezi člověkem a prací, který je oboustranný, se uplatňují především dvě hlediska:
Ve vztahu člověk-práce jde zejména o posuzování a vytváření souladu mezi člověkem a nároky práce, kterou vykonává. Tento vztah je především předmětem zkoumání psychologie práce. Psychologie práce je psychologická disciplína zaměřena především na řešení praktických otázek hospodářské praxe. Jejím předmětem je nejen samotná pracovní činnost, ale i osobnost pracovníka a pracovní prostředí, v němž činnost probíhá.
Ve vztahu práce-člověk jde v podstatě o snahu přizpůsobit práci člověku. Tato oblast psychologie bývá obvykle označována jako inženýrská psychologie (ergonomie). Jde v podstatě o uplatňování poznatků psychologie a fyziologie při řešeni a navrhování výrobních zařízení, moderních pracovišť, jejich řídících stanovišť atd. se snahou uspořádat vztah mezi člověkem a výrobním zařízením tak, aby bylo co nejlépe využito psychických a fyziologických možností člověka a současně byla kompenzována určitá smyslová i pohybová omezení člověka. Jde tedy převážně o obor projekční a konstrukční.
Každá práce probíhá v určitém společenském a pracovním prostředí a při určitém rozmístění pracovníků a jejich zařazení v pracovní skupině. Touto nutnou součinností lidské činnosti je ve značné míře ovlivňován vztah člověka k práci i vztahy mezi pracovníky.
Pracovní skupina je skupinou pracovníků, kteří v určitých výrobních podmínkách spolupracují při plnění daných výrobních úkolů. Tato skupina má stanovenou svoji strukturu, tj. organizaci s vymezením vzájemných vztahů a vzhledem k dané formě struktury je označována jako formálně pracovní skupina. Tyto pracovní skupiny vznikají v podstatě náhodně z pracovníků různého vzdělání i praktických zkušeností, různého stáří pohlaví, různých zájmů, odlišného rodinného prostředí a obvykle vykonávají jednotliví pracovníci v rámci skupiny i odlišnou pracovní činnost.
Organizace průmyslového podniku vytváří řadu vnitro-podnikových jednotek (útvarů) a vymezuje jejich hierarchii a vzájemné vztahy. Tato formální organizace podniku je zakotvena v organizačním řádu.
V čele každé jednotky stojí vedoucí, který je odpovědný plnění úkolů této jednotky. Pracovníky v podniku lze rozdělit na ty, kteří řídí (vedoucí) a ty, kteří neřídí (výkonné). Na nejnižším stupni hierarchie řídících pracovníků jsou mistři, kteří řídí přímo výkonné pracovníky. Je zřejmé postavení, povinnosti i práva vedoucích pracovníků na různých stupních řízení značně odlišné.
Do personálních podnikových činností a současně do působení vedoucích pracovníků v této oblasti patří:
A) Získávání a výběr pracovníků
Vlastní získávání pracovníků provádí převážně personální útvar podniku. Vedoucí pracovník, pro jehož útvar jsou pracovníci přijímáni, však formuluje a předkládá požadavky na přijetí nových pracovníků (podle profesí) a specifikuje požadavky na tyto pracovníky. Vedení se zúčastňuje posuzování uchazečů (přijímacího pohovorů, konkurzů) a především rozhoduje o jejich přijetí a zařazení.