Prezentace_Odpovednost_za_skodu_ve_verejne_sprave

̶

Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který
po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento
subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody.

2) Odpovědnost úředních osob

Odpovědnost úředních osob (ve smyslu z. č. 82/1998 Sb.)

̶

1/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena
zákonem nebo na základě zákona

̶

2/ notář a soudní exekutor (při „veřejnoprávních činnostech“)

Za které odpovídá stát

̶

Avšak možnost regresu

 Jednak státu vůči těmto „úředním osobám“

 Jednak těchto osob vůči „úředníkům“

Pokud nejde o výkon veřejné moci, odpovědnost v jiných právních kontextech (ilustrativně
viz dále v případě „úředníků“)

Odpovědnostúředních osob (ve smyslu „úředníků“)

1) Odpovědnost za škodu

 Regresní úhrady podle zákona č. 82/1998 Sb.

 Jinak odpovědnost pracovněprávní (odp. zaměstnance za škodu, viz

dále) = vysoký význam zákoníku práce

 Ale hypoteticky i „přímá“odpovědnost (exces či předstíraný výkone

veřejné moci)

 Také obecná otázka odpovědnosti úředníků třetím osobám (viz nová

judikatura dále)

2) Disciplinární nebo pracovněprávní

 Dle „režimu“ veřejné služby, zejm.:

 Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě = služební poměr (veřejnoprávní

základ)

 Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o

změně některých zákonů = v modifikovaný pracovní poměr
(soukromoprávní základ)

3) Trestněprávní

 Zejména trestné činy úředních osob dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní

zákoník

 (např. § 329 TrZ - zneužití pravomoci úřední osoby)

 Ale nikoli výhradně (viz dále)

Dle zákoníku práce…

§ 250 Obecná povinnost nahradit škodu zaměstnavateli

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným
porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost
zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v
§ 252 a 255.

§ 257

(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit
zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý
stav.

(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého
zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před
porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena
úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.