Zootechnika - všechny varianty testu

1. péče o konstituci: dána realizací genotypu v určitém prostředí, zahrnuje: optimalizaci životního prostředí ve fázi odchovu i využívání, trénink (možnost pohybu zejména v odchovu), selekci zvířat dle informací KU a KDZ (kontrola dědičnosti zdraví)

2. postup inseminace: = umělé oplodnění, řízený způsob reprodukce zvířat

• odběr spermatu

• hodnocení spermatu

• ředění a vytvoření inseminační dávky

• konzervace

• vlastní inseminace

1. inseminační index vs. inseminační interval:

index = počet inseminací potřebných k zabřeznutí – vyjadřuje též kvalitu práce inseminátora a plodnost býka, interval = počet dnů od otelení do první inseminace

1. co je to kastrace: uměle vyvolaná neplodnost, zastavuje se produkce spermií či vajíček a hormonální činnost pohlavních žláz

(sterilizace – zabrání se oplodnění při zachování hormonální činnosti pohlavních žláz)

1. co způsobuje mramorování masa: intramuskulární tuk

2. index perzistence: perzistence = schopnost udržet co nejdéle vyrovnanou užitkovost s min. poklesem; žádoucí je laktační křivka s velkou perzistencí; index: (dojivost za 101. až 200. den laktace / dojivost za 1. až 100. den laktace) *100

3. metody selekce:

• dle intenzity (účinnosti) – negativní, pozitivní

• dle věku jedince – předběžná (dle původu, exteriéru), hlavní (dle vlastní užitkovosti jedince - KU), konečná (dle užitkovosti potomstva jedince – KD)

1. typy selekce:

z hlediska činitele:

• přírodní - vybírá k reprodukci zvířata, která se nejlépe vyrovnala s životními podmínkami

• umělá - vybíráno člověkem dle fenotypu zvířete se znaky, na kterých chovateli záleží

z hlediska strategie:

• stabilizační - cílem je snížení proměnlivosti znaků bez změny průměru, vybíráme zvířata s hodnotami blízko průměru

• direkcionální - snaha změny úrovně znaku určitým směrem, vybíráme zvířata s nadprůměrnou úrovní znaku

• disrupitvní - výsledkem je rozdělení populace na dvě části s různou úrovní znaku, vybíráme k páření zvířata s jednou nebo druhou extrémní hodnotou znaku

1. selekční postupy:

• tandemová - postupná, určené znaky se selekcí zlepšují jeden po druhém (po dosažení žádoucí úrovně prvního znaku jsou selektování postupně další), proces je pomalý, dříve zlepšené znaky se mohou zhoršit

• dle nezávislých výběrových úrovní - u oblíbených a ostatních zvířat, u každého selektovaného znaku je stanoven selekční limit a do chovu jsou zařazena zvířata, která splní limity současně u všech znaků, z chovu jsou vyřazeni jedinci s extrémní hodnotou jednoho znaku, pokud nesplní limit u ostatních – tím je populace ochuzena o geny determinující extrém tohoto znaku

• simultánní - odstraňuje nedostatky předchozího postupu a do chovu jsou vybírána zvířata s nejvyšším hodnocením vyjádřeným jedním parametrem zahrnujícím všechny selektované znaky, umožňuje kompenzaci nižší úrovně znaku jednoho extrémní úrovní znaku druhého