EKOLOGI - základní text

Různé  způsoby 

rozmnožování,  shánění  potravy,  společenských  interakcí,  růstu,  stárnutí  apod.  jsou  utvářeny 

přírodním výběrem na základě interakcí organizmů a jejich prostředí. Ty změny organizmů (ať 
už se týkají chování, fyziologie nebo vývoje), které jim u

možní  přizpůsobit  se  současným 

podmínkám 

nebo  si  na  ně  zvyknout, se nazývají 

evolučními  adaptacemi.  Samo  slovo 

adaptace  v 

evolučně ekologickém slova smyslu tedy znamená jak proces (= adaptování, tedy 

postupná  změna genetické konstituce populace daná  větší schopností některých genotypů se 
rozmnožovat a tím zvyšovat své zastoupení v 

dalších  generacích  než  jiných  genů  a  jejich 

kombinací)  tak stav 

(=  určitý  znak,  jako  např.  schopnost  uzavírat  nozdry  u  původně 

suchozemských  živočichů,  kteří  tráví  většinu  času  ve  vodě). Rozlišit oba významy musíme 

podle smyslu věty. 

26. EVOLUCE A ADAPTACE 

 
Od svého počátku spojovala ekologie tři vzájemně příbuzné biologické obory: genetiku, 

evolu

ční a vývojovou biologii. Genetika studuje mechanizmy dědičnosti, evoluční biologie zase 

změny  v  genetické  výbavě  populací  a  vývojová  biologie  studuje  to,  jak  vzniká jedinec podle 
„genetického  plánu“

.  Evoluční  ekologie  studuje  zejména  struktury  a funkce organizmů  jako 

adaptace na prostředí. Věta jako „kaktusy jsou adaptovány na život v pouštích“ nebo: „ryby jsou 

adaptovány na život ve vodě“ znamená pro běžného člověka: „kaktusy mají vlastnosti, které jim 

umožňují  žít  v pouštích“  a  „ryby  mají  vlastnosti,  které  jim  umožňují  žít  ve  vodě“.  Ovšem  pro