EKOLOGI - základní text

změn  z  genetického pohledu,  včetně  omezení  způsobených  tím,  zda  vůbec  je  v populacích 
genetická  variabilit

a  přítomna. To je detailně  popsáno  v učebnicích  populační  genetiky  a 

evoluce a my se tím budeme zabývat 

jen okrajově. Druhým přístupem je poznání toho, jakým 

2 

způsobem si jedinci vybírají své partnery k rozmnožování (a tím jejich genotypy), za tím účelem, 

aby  optimalizovali  genotypy  svých  potomků.  To  vyžaduje detailní studium  rozmnožovacích 

systémů a pohlavního  výběru. Třetím přístupem  je chápání struktur a funkcí jako adaptací na 

prostředí.  Podle toho může evoluce dospět ke kombinaci charakteristik, které jsou do daného 

prostředí  nejvhodnější.  Čtvrtou možností je hledat  mechanizmy, které vedou ke  vzájemnému 

přizpůsobení fenotypů a prostředí. To může nastat buď tak, že fenotyp je selektován prostředím 

anebo si sám vybírá vhodná prostředí. Reakce na prostředí může být vlastností jedince anebo 
genového  zásobníku celé populace. E

voluční  historii  organizmů  můžeme  odhalit  pomocí 

charakteristik, které organizmy  sdílejí s 

příbuznými druhy (tzv.  obecné znaky - např. rostlinná 

čeleď  růžovitých  má  pětičetnou  symetri   květů).  Pochopení  evolučního  významu  obecných 

znaků vyžaduje výzkum jak bezprostředních ekologických souvislostí, tak historického vývoje. A 

konečně  šestý  výzkumný  program  evoluční  ekologie  se  snaží  určit  rozsah, s jakým  jsou 

vlastnosti  větších ekologických  systémů  (jako  jsou  společenstva  a  ekosystémy)  závislé  na 

evolučních vztazích mezi jejich částmi.