EKOLOGI - základní text

1A1  v F1 generaci tedy bude 1.p

2

=0,49,  počet  jedinců 

heterozygotních A1A2=1.2.pq=0,42 

(tedy obojí stejně jako v předchozím odstavci, protože počet 

potomků každého z genotypů nesoucích alespoň jednu dominantní alelu A

1  jsme položili roven 

jedné) 

a  počet  jedinců  A

2A2  se bude v 

našem  případě  rovnat (1–s)q2=(1-s).0,09. Relativní 

proporci alely A2  v 

dceřiné  generaci  (F1)  tedy  můžeme  vyjádřit  jako  poměr  proporce  alel  A

2 

v této generaci (tedy pq+(1-s)q

2) 

vydělený celkovým počtem všech alel (p2+2pq+(1-s)q2). Pokud 

od  výsledného  zlomku  odečteme  relativní  zastoupení  této  alely v rodičovské  generaci  (q), 
dostaneme  rozdíl mezi frekvencí této alely v 

rodičovské  a  dceřiné  generaci,  což po 

algebraických úpravách dává vztah: 

Δq=[-sq2(1-q)]/(1-sq2). Z této rovnice vyplývá, že selekce 

proti genotypu A2A2 je závislá 

na původní frekvenci nepříznivé alely A

2  v 

rodičovské populaci a 

na tom, do jaké  míry tato nepříznivá alela snižuje fitness  homozygotně recesivního genotypu 

(

čili na hodnotě s). Změna v relativním zastoupení nepříznivé alely je 

rychlá, když je její zastoupení  velké, protože v 

tom  případě  je  také 

velké relativní zastoupení 

recesivních  homozygotů.  Evoluce  se 

zastaví (

Δq=0) tehdy, když q bude rovno 0 nebo 1. V tom případě je 

jedna z obou alel (

buď  alela  A1  nebo  A2)  v populaci fixována,  čili 

z pohledu genu A  již neexistuje žádná genetická rozmanitost, na 

kterou by mohla selekce působit.  

Takovéto rovnice mohou být použity k 

výpočtu,  jak  se  budou 

měnit frekvence alel z generace na generaci a to mnoho následných