EKOLOGIE - doplňkový text

.  Populační  dynamika  parazita  je tak úzce spojena s populační  dynamikou 

svých 

hostitelů.  Vývoj přes  několik  hostitelů vyžaduje několik cílených přenosů, což snižuje 

pravděpodobnost  jejich  uskutečnění.  Proto  u  parazitů  se  složitějším  vývojem  bývá  běžné 
nepohlavní  rozmnožování ne

dospělých  stádií v mezihostitelích  (např.  u  některých  prvoků, 

motolic apod.). 

Stejně jako koevoluce predátorů a jejich kořistí vede k celé řadě adaptací (na straně 

predátora k 

účinnějšímu odhalení a ulovení kořisti a na straně kořisti k vyhnutí se či ubránění 

predátorovi),  tak  i  u  parazitů  sledujeme  celou  řadu  adaptací  (na  straně  parazita 
k 

účinnějšímu  infikování  hostitele  a  na  straně  hostitele  k ubránění  se  dopadům  parazitární 

infekce). 

Především se hostitelé snaží infekci zabránit. K tomu využívají řadu behaviorálních 

adaptací  jako  je  čištění  peří  u  ptáků,  válení  v bahně  nebo  otírání  o  stromy  u  savců, 

vyhledávání mikrostanovišť prostých parazitů apod. Jakmile k infekci dojde, hostitel se brání 

pomocí  imunitního systému.  Reakce imunitního systému bývají 

při  napadení  parazity 

běžné. Může dojít ke zvýšení teploty těla, kožním reakcím (strupy zabrání dalšímu pronikání 
infekce), para

zit může být obalen vazivovým pletivem (za vzniku cyst) apod. Rostliny mohou 

reagovat  abnormálním  růstem  (za  vzniku  novotvarů  –  hálek), odumíráním pletiv v místě 

napadení (tím se některým parazitům odřízne přístup ke zdravým pletivům). Jakmile vnikne 

do těla cizí objekt (antigen = zkratka z „antibody generating“), bílé krvinky vytvoří protilátky 
(antibodies)