EKOLOGIE - doplňkový text

chemikálie vznikající vlivem imunitního systému při infekcích). Proto jen ti  samci,  kteří  mají 

nejméně parazitů, jsou schopni „věnovat“ část karotenoidů pro zbarvení těla, a ti potom mají 

největší „úspěch“ u samic. 

Zvýšená mortalita parazitova

ných jedinců  může souviset s řadou nepřímých dopadů 

parazitace

. Zajímavé jsou např. behaviorální  změny, ke kterým parazitace vede. Tak králíci 

onemocnělí tularémií (bakterióza přenosná klíšťaty) se pohybují mnohem pomaleji než zdraví 

jedinci,  čímž  jsou  vystaveni  mnohem  větší  predaci.  Některé  ryby  parazitované  larválními 
stádii motolic, se pohybují zvláštními a nápadnými trhavými pohyby poblíž vodní hladiny, 

čímž lákají pozornost predátorů (rybožravých  ptáků).  Podobné  změny  chování vyvolávají u 
svých mezihos

titelů  některé  motolice,  přenosné  mravenci:  ti  se  po  napadení  přemístí  do 

vrcholů  trav  a  setrvají  tam  ve  strnulém  postoji,  čímž  jsou  snadněji  spaseni  definitivními 

hostiteli (přežvýkavci). 

V 

mnoha  případech  vedla  koevoluce  parazitů  s jejich hostiteli ke stavu, kdy hostitel 

alokuje na vypořádání se s parazitem jen takové množství zdrojů, které neohrozí jeho vlastní 

růst  a  rozmnožování.  Dlouho jsme se domnívali, že parazit nemá žádný „zájem“ svého 
hostitele zabít, smrt hostitele totiž 

znamená  často  i  smrt parazita.  Ovšem  přírodní  výběr 

nemusí nutně  zvýhodňovat parazity s malým vlivem na  hostitele.  Ve  hře jsou i další složky 

fitness parazita, jako je možnost přenosu na dalšího hostitele a také evoluce hostitele. Kdyby 

se hostitel evolučně nevyvíjel, asi by parazit dosáhl optimálního stavu využívání hostitele, ale