EKOLOGIE - doplňkový text

organizmů.  U  mikroparazitů  je to třeba  kapénkovou  infekcí  (chřipka),  dotykem  (neštovice), 

sliznicemi  (např.  řada  chorob  je  šířena  při  pohlavním  styku)  nebo  prostřednictvím  vody  či 

větru  (mnoho  houbových  parazitů  rostlin).  U  přímo  přenosných  makroparazitů  jsou  do 

vnějšího  prostředí  často  vylučována  vajíčka  (která  se  zde  mohou  či  nemusí vyvíjet v další 

stádia) a ta jsou spolknuta při náhodném kontaktu (a poté se dále vyvíjejí v těle hostitele jako 

např. u roupů či škrkavek). Mnoho ektomakroparazitů se šíří tak,  že  z jednoho hostitele na 

druhého přecházejí dospělci (blechy, vši, roztoči), přičemž jejich vývojová stádia mohou také 

parazitovat  (vši)  nebo  nemusí  (blechy).  Někteří  paraziti  rostlin  se  šíří  také  přímo,  např. 

pomocí kořenových srůstů, větrem, půdou či vodou. 

Mnoho parazitů se šíří prostřednictvím dalších druhů, tzv. 

vektorů (přenašečů). Např. 

klíšťata jsou přenašeči lymské boreliózy, malárii přenášejí komáři z rodu Anopheles a mnoho 

houbových  chorob  stromů  je  přenášeno  dřevokaznými  brouky  (kůrovci).  Přenos  může  být 

pasivní,  na  površích  ústních  orgánů  např.  savého  hmyzu,  nebo aktivní, kdy parazit projde 

určitým  vývojem  uvnitř  těla  vektora,  zde  se  může  ale  nemusí  množit  a  vektor  může  ale 
nemusí být parazitem 

výrazněji negativně ovlivněn. 

Někteří  paraziti  potřebují  strávit  různé  fáze  svého  vývoje  v různých  hostitelích. 

Pohlavně  dospělá  stádia  se  vyvíjejí  v definitivním hostiteli  a všichni ostatní jsou 
mezihostitelé