EKOLOGIE - doplňkový text

tj. parazit  nezbytně 

potřebuje  hostitele  pro  svůj  růst  a  rozmnožování.  Hostitel napadený parazitem zpravidla 

nezahyne,  ale  může  být  ovlivněn  jinak  (zakrnělý  růst,  sterilita,  nemoc).  Ovšem  pokud  se 
paraziti (zejména mikroparaziti) dostanou do oblastí, kde u 

hostitelů není vyvinuta proti nim 

žádná obrana, mohou hostitelské 

populace úplně zdecimovat. 

Paraziti  žijí  na  povrchu  těla  hostitele  (ektoparaziti)  nebo  uvnitř  (endoparaziti). 

Zpravidla  bývají  lokalizováni  na  určitém  místě  těla  (u  živočišných  ektoparazitů  na povrchu 
pokožky, v 

srsti  či  peří,  u  endoparazitů  v játrech, trávicím traktu, plících, nosních dutinách 

apod., u rostlinných parazitů na nebo v listech, stoncích či kořenech, v plodech apod.).  

Důležitým  procesem  v životním  cyklu  parazitů  je  vniknutí do  hostitele, což jest 

zejména u parazitů živočichů složité: pronikají ústním, nosním či řitním otvorem, pokožkou, u 

hmyzu  také  např.  průduchy  a  uvnitř  těla  se  endoparaziti  pohybují  do  cílového  orgánu  a 
orientují se 

cévním,  trávicím  či  dýchacím  systémem,  tělní dutinou, míšním kanálem apod. 

Dalším důležitým procesem je opuštění hostitele, jímž se ocitají ve vnějším prostředí, a to u 

některých mikroparazitů přímo šířených jen na velmi krátkou dobu (zlomky sekund), u jiných 
zde musí dojít k delšímu (exogennímu) vývoji a u jiných zase musí 

pro úspěšné pokračování 

vývinu dojít k 

napadení dalších hostitelů. 

Přímý  přenos  se odehrává z hostitele  na  hostitele  bez  účasti  dalších  druhů