EKOLOGIE - doplňkový text

V 

mnoha hraničních oblastech mezi 

vodním  a  suchozemským  prostředím 
pozorujeme výraznou zonaci

. Tak přílivová 

(intertidální  – 

intertidal) oblast je hraničním 

prostředím  mezi  oceány  a  kontinenty. 

Podléhá jednak vlivům periodických přílivů 
a odlivé a jednak mechanické síle vln 

mořského  příboje.  Tam, kde hladina 

oceánu  dosahuje při  maximálním přílivu je 

horní mez litorální zóny 

(littoral  zone)  a  její  dolní  mez  je  dána  hladinou  oceánu  při 

nejvyšším  odlivu.  Nad  touto  zónou  směrem  k souši je supralitorální zóna  (supralittoral or 
supratidal zone) v 

zásadě suchozemské vegetace a pod litorální zónou, trvale pod hladinou, 

je  infralitorální zóna  (infralittoral or subtidal zone). Pohybujeme-

li se na skalnatém pobřeží 

od supralitorální  zóny směrem k moři, první velká  změna je tzv. černá  zóna, pojmenovaná 

podle  černě  zbarvených  cyanobakterií  (Calothrix  spp.,  Hyella  spp.), které zde rostou 
v oblasti, kam se voda dostane asi 1x za 14 dní, spolu s lišejníky (Verrucaria 

spp.) a řasami 

(Entophysalis  spp.)  –  viz obr. 25.2. V 

této  zóně  jsou  hojní  plži rodu Littorina  (plážovky). 

V 

horní části litorální  zóny jsou převažující  skupinou  živočichů korýši  ze skupiny svijonožci, 

ve střední pak navíc ústřice, přílipky, slávky a další měkkýši, z řas zde najdeme hnědé řasy 
(Fucus  spp.), chaluhy r. Ascophyllum. 

Spodní část litorální  zóny je domovem hnědé řasy r. 

Laminaria  (jeden z 

rodů  kelpu).  Níže  ležící  infralitorální  zóna  je  již  v zásadě  mořským