EKOLOGIE - doplňkový text

formy,  jako  jsou  mořští  plži  (často  dravé  druhy),  korýši  (krabi)  a  ryby,  kteří  se  pohybují 

litorální zónou ve shodě s přílivem a odlivem. Při odlivu tuto zónu přechodně navštěvuje řada 

druhů ptáků, kteří  zde hledají potravu, např. bahňáci či racci. Hlavním  zdrojem energie pro 
litorální organizmy je ukládání organického materiálu odstup

ujícím přílivem, který je potravou 

mnoha bakterií, ty zase konzumují četní prvoci, hlístice apod. 

Poněkud dále od pobřeží se vytvářejí na vhodných místech 

písečné duny, další (ale 

již  suchozemské)  prostředí  okrajů  moří  a  oceánů.  Z mapy  Země  postupně  mizí  vzhledem 
k 

silnému  tlaku  na  komerční  využití  (rekreace).  Brakické oblasti,  chráněné  zátočiny  apod. 

jsou lemovány v mírných klimatických pásmech 

slaniskovými  mokřady  (salt marshes). 

Částečně  ponořené  mohou  být  trávy  rodu  Spartina  snášející vysokou salinitu, kyslík ke 

kořenům  proudí  vzdušnými  pletivy  z nadzemních  částí.  O  pár  centimetrů  nad  hladinou 

vysokého přílivu je nahrazuje rod Distichis a Juncus. Výrazná zonace těchto ekosystémů je 

optimalizačním kompromisem  mezi adaptacemi umožňujícími překonat nepříznivé  prostředí 
(

růst ve vodě) a adaptacemi směřujícími k vyrovnání se s mezidruhovou kompeticí (viz odkaz 

„zonace“). 

Nejpočetnějšími  živočichy  slaniskových  mokřadů  jsou  některé  druhy  měkkýšů 

živících  se  jednak  přímo  travami  a  jednak  řasovými  nárosty  na  povrchu rostlin a bahna a 

dále krabi. Za odlivu se objevují četní ptáci. 

V 

tropických  oblastech  nahrazují  slaniskové  mokřady  mangrovy  (mangroves).