EMM II výpisky ke ZK

VÍCEKRITERIÁLNÍ ANALÝZA VARIANT – VÝBĚR KOMPROMISNÍ VARIANTY

1) Uveďte hlavní chyby, kterých je třeba se vyvarovat při konstrukci modelu vícekriteriální analýzy variant.

Programátorské chyby, správně uspořádat, nepřehlédnout se, nerespektování fází rozhodovacího procesu

2) Uveďte obsah a výstupy fáze Intelligence při konstrukci modelu vícekriteriální analýzy variant.

Obsah = charakteristika zkoumaného objektu, popis nedostatků současného stavu, identifikace problému a cíle jho řešení. Výstupy = cíl rozhodování, profil rozhodovatele

3) Uveďte obsah a výstupy fáze Design při konstrukci modelu vícekriteriální analýzy variant.

Obsah = stanovení kritérií rozhodování (požadavky na soubor kritérií: úplnost, operacionalita, vyloučení duplicit, minimální rozsah), stanovení vah kritérií, stanovení metody výběru kompromisní varianty, konfigurace metody výběru, stanovení množiny variant. Výstupy = model připravený k aplikaci vybrané metody

4) Uveďte obsah a výstupy fáze Choice při konstrukci modelu vícekriteriální analýzy variant.

Obsah = propočet modelu podle metody, poté (pokud je to přístupné) můžeme provést analýzu citlivosti vzhledem ke změnám vah kritérií. Výstupy = doporučená varianta k realizaci

5) Uveďte a charakterizujte požadavky, které klademe na množinu kritérií v modelu vícekriteriální analýzy variant.

Úplnost = nesmíme vynechat nic důležitého

Operacionalita = každé kritérium musí mít stanovený obsah a míru

Vyloučení duplicit = každý důležitý aspekt prezentovaný právě jedním kritérium

Minimální rozsah = kritéria s váhou blížící se nule vyloučit (pozor na úplnost)

6) Popište princip výběru kompromisní varianty v modelu vícekriteriální analýzy variant, který je založen na práci s funkcí užitku. Uveďte zástupce této třídy metod.

Každé ohodnocení varianty je možno vyjádřit ve formě užitku, který tato varianta přináší. Dílčí hodnoty užitku lze sloučit do celkového užitku varianty a podle toho varianty vybírat. Metody jsou poměrně objektivní, pracují s předloženými daty bez zásahu uživatele.

Metoda váženého součtu = nejdřív vytvoříme normalizovanou kriteriální matici dílčích užitků$r_{\text{ij}} = \frac{y_{\text{ij}} - d_{j}}{h_{j} - d_{j}}$ . Pro jednotlivé varianty poté vypočítáme celkový užitek$\text{\ u}\left( a_{i} \right) = \sum_{}^{}{v_{j}r_{\text{ij}}}$.

Funkční hodnoty leží v intervalu (0;1). Čím je hodnota vyšší, tím je varianta výhodnější. Převod min. kritérií na max., z této matice určíme ideální a bazální variantu, vypočteme normalizovanou matici, vypočteme pro jednotlivé varianty funkci užitku.

Metoda bazické varianty = nejdříve normalizujeme kriteriální hodnoty vzhledem k vybrané (bazické) hodnotě, maximalizační kritérium $r_{\text{ij}} = \frac{y_{\text{ij}}}{y_{j}^{B}}$. Minimalizační kritérium $r_{\text{ij}} = \frac{y_{j}^{B}}{y_{\text{ij}}}$. Poté pro jednotlivé varianty vypočítat celkový užitek podle vzorce $u\left( a_{i} \right) = \sum_{}^{}{v_{j}r_{\text{ij}}}$.