1_Úvod do předmětu Základy právních nauk

Zákoník rozděloval tehdejší obyvatelstvo Babylónie do tří skupin:

• avílové (privilegovaná a nejbohatší vrstva, přestupky vůči nim se řešily formou odvety)

• muškéni (neprivilegované svobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty)

• otroci (nesvobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty placené jejich pánovi, otroky bylo dále možné kupovat a dědit, sami otroci mohli mít vlastní majetek a mohli se ženit se svobodnými ženami)

Monolit býval zasazen do země a vystaven na veřejném místě v Babylóně, zaručoval tak přístup k právnímu řádu komukoliv (gramotnému). Soudní autority v Babylóně se již nadále nemohly v rozsudcích rozhodovat podle své vlastní vůle a musely se řídit kodifikovaným právem, zároveň nikdo jiný nemohl svévolně právo ignorovat a odvolávat se na jeho neznalost.

V současnosti je Chammurapiho zákoník uložen v pařížském Louvru.

Ukázka Chammurapiho zákoníku:

1. Jestliže někdo někoho obvinil a uvrhl naň podezření z vraždy, avšak neusvědčil jej, bude ten, kdo ho obvinil, usmrcen.

16. Jestliže někdo ukryl ve svém domě buď otroka, nebo otrokyni, uprchlé z paláce nebo nevolníkovi, a na výzvu hlasatele je nevydá, tento majitel domu bude usmrcen.

22. Jestliže se někdo dopustil loupeže a bude dopaden, tento člověk bude usmrcen.

109. Jestliže šenkýřka, v jejímž domě se scházeli zločinci, tyto zločince nezadržela a do paláce nepřivedla, bude tato šenkýřka usmrcena.

195. Jestliže dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku.

196. Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných občanů, vyrvou mu oko.

197. Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost.

198. Jestliže vyrval oko nevolníka nebo zlomil kost nevolníka, zaplatí jednu minu stříbra.

205. Jestliže otrok jiné osoby udeřil příslušníka třídy plnoprávných občanů ve tvář, uříznou mu ucho.

233. Jestliže stavitel postavil někomu dům a neudělal své dílo pevně a zeď spadne, tento stavitel pevně vystaví tuto zeď ze svých vlastních prostředků.

Ve starověkém Římě pak bylo právo velmi propracováno a bylo formálně velice dokonalé. Dodnes je toto právo podrobně studováno a je zdrojem inspirace.

Nejstarší římskou památkou je Zákoník dvanácti desek (latinsky Lex nebo Leges duodecim tabularum) a je nejstarší kodifikací římského práva z poloviny 5. století př. n. l. Jednalo se o dvanáct bronzových desek, které byly vystaveny na Foru Romanu.

Důležitým faktem bylo, že římské právo rozlišovalo právo soukromé – ius privatum a právo veřejné – ius publicum a dále právo civilní a církevní (ius civilis – ius kanonici).

V 6. století pak byzantský císař Justinián pověřil vynikajícího právníka Triboniana o kodifikaci římského práva Corpus iuris civilis. Hovoříme pak o Justiniánových zákoníkách.