1_Úvod do předmětu Základy právních nauk

Třetina světové populace (přibližně 2,3 miliardy lidí) žije v zemích se systémem angloamerického práva, nebo kde je tento systém smíchán s evropskou kontinentální tradicí. Angloamerická právní kultura vznikla ve středověké Anglii a zůstala zachována v mnoha zemích, které někdy byly koloniemi britského impéria. Patří sem Indie (britská kolonie) Spojené státy, Pákistán, Nigérie, Bangladéš, Kanada, ovšem s výjimkou provincie Québec, kde se používá směs kontinentálního (na úrovni provincie) a angloamerického práva (většinou na federální úrovni), Malajsie, Ghana, Austrálie, Srí Lanka, Hong Kong, Singapur, Myanmar, Irsko, Nový Zéland, Jamajka, Trinidad a Tobago, Kypr, Barbados, Jižní Afrika, Zimbabwe, Kamerun, Namibie, Botswana, Guyana a Izrael.

Ostrovní právo dělíme na dva podsystémy:

• právo anglické – základem je právo soudcovské (common law), právo spravedlnosti (equity), právo psané (zákonné) a právo obyčejové

• právo americké – právo soudcovské a právo zákonné, kreé se v poslední době více prosazuje.

Právo islámské

V porovnání s výše uvedenými systémy je islámské právno nejmladším systémem práva.

Šaría je systém islámského náboženského práva. Jediným zákonodárcem v islámském pojetí je Bůh a jediným božím právem je Šaría. Jde o univerzální systém závazných pravidel chování muslima. Šaría znamená „cestu“ nebo „stezku ke zdroji vody“. Je to právní rámec, ne právo, jak je v Evropě právo chápáno, který reguluje vztah muslima k Bohu (uctívání) a některé veřejné i další soukromé aspekty života lidí žijících podle islámu, nebo v právním systému založeném na muslimských principech.

Šaría se zabývá běžnými záležitostmi života včetně politiky, ekonomie, bankovnictví, obchodu, smluv, rodiny, sexuality, hygieny a sociálních věcí.

Šaría není jasně kodifikovaný zákoník, ale typ právního systému založeného na islámských náboženských textech. Ve svém vlastním významu jde o soubor Božích pravidel, které jsou ze své podstaty svaté a nezměnitelné, jeho konkrétní aplikace ale může být různá, což závisí na islámské právní vědě – Fiqh.

Islámské právo se uplatňuje v oblasti práva rodinného, dědického a darovacího. Závazkové právo se řídí právem převzatým z kontinentálního, nebo angloamerického systému. Formální prameny – korán, sunna (tradice o výrocích a skutcích proroka Muhammada), idžma, kijás (analogie).

Islámské právo dělíme na dva podsystémy:

• právo sunnitské

• právo šíitské (především v Iránu)

Podle jednotlivých systémů práva rozlišujeme prameny práva, jako formu objektivního práva (souhrn platných právních norem, jejichž plnění je vynutitelné státní mocí), ve které jsou obsaženy právní normy.

Normativní právní akty

Veřejnoprávní normativní akty jsou výsledkem legislativní činnosti orgánů veřejné moci (zákonodárného sboru, orgánů výkonné moci či orgánů územních samosprávných celků). Právě v závislosti na subjektu, který příslušný normativní akt vydává, na jeho postavení, je určena právní síla toho kterého normativního aktu.