1_Úvod do předmětu Základy právních nauk
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Obyčejové právo začíná v Evropě ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v některých částech Evropy až ve 20. století. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve Velké Británii, v právu islámském a v dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny práva mezinárodního. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na českém území od r. 1811, na slovenském až od r. 1950).
Precedenty
Precedens nebo precedent (z lat. praecedere, předcházet) znamená předchozí, dřívější obdobný případ. Jako odborný termín se v právu používá pro precedenční (předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu v podobné věci.
Precedent je judikát (=soudní rozhodnutí), které je prvním řešením daného případu, dosud právem neupraveného. Soudní precedent je uznáván jako formálně závazný pramen práva v angloamerickém typu právní kultury (common law), kde se označuje jako judge made law nebo case law, a také v mezinárodním právu. Používání závazných precedentů jako pramenů práva se někdy označuje jako zásada stare decisis (lat. setrvat u rozhodnutého).
V kontinentálním typu právní kultury rozhodnutí vyšších soudů nejsou formálně obecně závazná a vymahatelná, ale klíčové judikáty vytvořené podle zákonů a normativních právních smluv mají kvaziprecedenční význam.
Dnes již malý význam mají správní precedenty.
Soudní precedenty jsou charakterizovány dvěma základními znaky:
originálnost (původnost) – precedent je první rozhodnutí v dané věci
formální obecná závaznost – precedent je závazný pro obdobné případy.
Precedent je individuální právní akt, jedná se o rozhodnutí, které řeší konkrétní případ (precedent je tedy kazuistický). Soudy vytvářejí svá precedenční rozhodnutí podle právních principů a eventuálně i právních obyčejů, přičemž značný důraz se klade na racionálnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění, a to též z hlediska jeho spravedlnosti.
Ve Velké Británii od roku 1966 platí, že Sněmovna lordů (jako nejvyšší soud) může změnit svůj dřívější precedent. Nejvyšší soud USA se v téměř 200leté historii svého rozhodování rovněž několikrát odchýlil od dřívějších precedentů.
V kontinentálním typu právní kultury je závaznost precedentů pouze neformální a proto se soud nebo správní úřad může od dosavadní rozhodovací praxe odchýlit. Jeho rozhodnutí, pokud jde o vyšší soud, pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady lex posterior derogat priori nahrazuje.
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva, působí zpravidla silou přesvědčivosti a obecné soudy nebo správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují.